i budem obvázáni.
Druhé hřešíme v opuštění dobrého; a kto by ty všecky hřiechy početl? Neb ještě viece jest, ješto dobré opúštieme, nežli toho, ješto sě zlého dopúštieme. A že jest hřiech v dobrého opuštění, to Kristus onú pověstí ukazuje, ješto řekl hospodář onen: Aj, již tři léta, jakž hledám ovoce na fíku tomto, a nenalezl sem. Porubiti jej; k čemu nám zaměstnal zemi? A die opět Kristus v jiném miestě: Všeliké dřevo, ješto nečiní dobrého ovoce, vyrubeno bude a dáno na oheň. Protož Hospodin, když die skrze proroka: Přěstaňte zle činiti, a ihned jest dořekl: Učte sě činiti dobře! A takéž žaltář, jakž die: Odchyl sě od zlého, tak dodie: A čiň dobré! Ve všem Písmě jest viděti, že to dvé spolu má býti: zlého nečiniti a dobré činiti. O tom, ješto by kto dobré činil a zlého všeho nenechal, die knieha Mojžiešova: Bude li poškvrnu jmieti, nebude vzácno Hospodinu. A die písmo Sirákovo: Ktož v jednom rozhněvá, mnoho dobrého ztratí. A k témuž die svatý Jakub: Ktož drží vešken zákon a v jednom přestúpí, všemu jest vinen. A také střěha sě všeho zlého a dobrého nečině, zlořečný bude a prokletý, jakož Kristus proklel fík, ješto jměl listie krásné, a neměl ovoce. A řekl jemu: Nebudiž navěky ovoce na tobě neb z tebe, a ihned [fík]text doplněný editorem usechl.
Třetie hřešíme někdy, dobré činiec, a bývá to trojím činem: jedniem, když počnem dobré a nedokonáme; když léně činíme a netbáme; a když své dobré činy prodáváme. O prvniem die Hospodin k lidu židovskému: Utvrdím královstvo, ač sstojíš, čině má přikázanie. A die skrze proroka: Odvrátí li sě spravedlivý od své spravedlnosti a bude činiti nespravedlnost, zdali živ bude? Všecky spravedlnosti, ješto jest činil, nebudú v paměti. Tenť spasen bude, ktožť do konce v dobrém sstojí: počátku jest odplata slíbena, ale stálosti koruna bude dána. O druhém die Šalomún: Chudobu činí lénieho ruka. A die Hospodin v Apokalypsí: Že s ani horek ani studen, ale totiž rozmařel v jakéjs lenosti, počnu tě z svých
