miluje, aby dal sám sě, a druhá, ješto proto miluje Boha, aby zde dal štěstí a dobré tohoto světa: ta milost jest jako děvka, ješto ze mzdy slúží. Protož mnozí z oné prvnie milosti čisté nečiní skutkóv dobrých, jakož Abraham ze ctné ženy sprva nejměl dětí; ale z té milosti, ješto miluje Boha pro zdejší odplatu, bude činiti některé dobré skutky, jako Abraham z nepravého lože ženy jměl syna najprv. A potom snad někdo teprv poznaje dobrotu Boží, bude právě Boha ne pro zdejší dary milovati, ale jen proň pro samého, že jest tak dobrý, a z té milosti pravé slúžě Bohu bude činiti skutky dobré, jako jest Abraham jměl syna z své pravé ženy. Ale jakož tato ženima pohrdovala pak svú paní a tento syn z nepravého lože činil příkořiny synu pravému: takéž často tato milost, ješto kto jen pro světské dary miluje Boha, i ti skutci, ješto z ní jdú, předčie před milostí pravú Boží a před skutky jejie. Protož dobře die Hospodin: Vyvrz děvku i s jejiem synem; nijakežť syn děvky nebude dědicem s synem lože pravého. Totiž tu milost k Bohu, ješto jest jen pro zdejší dary, vyvrz i s těmi skutky, ještoť z nie, ač i k Boží službě, pocházejí; nebť u věčném dědictvu královstvie nebeského ty skutky dielu nebudú jmieti. Jakož jest potom Abraham dal dědictvo vše tomu synu z pravého lože, ale jen dary dal synóm z lože nepravého. Protož řku: Dobře nám radí svatý Pavel, abychom nebývali synové z děvky nájemné na mzdě aneb robotné, ale synové ženy svobodné, ješto bychom nejen k daróm, ale ku pravému dědičství čáku jměli. Neb netolik, člověk tak, jakož sem tuto řekl, muož těma dvěma ženama a jich synoma dvoji milost rozuměti a z nich skutky Boží služby, ale také mohú všelicí spravedlní lidé, ješto jsú v Boží žádosti praví synové svaté cierkve, rozuměni býti ti synové z svobodného lože, a ti z nesvobodného, ješto ač Bohu slúží, ale jen pro světskú věc, chtiec čest jmieti, sboží a rozkoš; ale Bóh v svém Božstvie nevoní jim, ješto v něm teprv čest, sboží i rozkoš, ale zdejší darové