chvíli, tak že zčísti nemóžem počtu svých hřiechóv. Ani snad mysli k tomu přiložíme, bychom jich těžkost převážili. A kto to muož vplně shodnúti, co pohřešíme skrze oči, skrze sluch i skrze jiné tělesné čichy? Co v hrdosti mysli, v závisti, v hněvě, v túžebnosti rozlenějíc, v lakomstvu, v pazludnéj lakotě, v smilstvie, v rozpuštěném veselí a v marném Boha zapomínajíc, neplniec jeho přikázanie, nestřěhúc sě zápovědí, v jiných hřiechu pochvalujíc a někdy ponúkajíc k hřiechu. A tak i v mysli i v řěči i v skutcích jsme plni hřiechóv.
Ale ať množstvie těch rozličných hřiechóv rozdělí na čtyři strany, aby snáze bylo sě na ně rozmysliti: najprv hřešíme, rozličně zlé činiece; druhé dobré obmeškávajíce; třetie dobré činiece; a čtvrté, když zlého necháme. Poslyšte o každém z toho čtvera, aby poznajíc sě hřiešnými, snažněji volali srdcem: Smiluj sě nad námi, Hospodine!, a pílnější zpovědi byli a milejie postnie snesli utrpenie! Protož znamenajme, v jakém jsme nebezpečenstvie v životě tomto, jak nám jest pílně Božieho třěba smilovánie, poněvadž hýříme a hřešíme nejen tehdy, když zlé činieme, ale dobré obmeškajíc a druhdy dobré činiec, aneb když zlého necháme. Že mnoho hřešíme zlé činiece, móžem na svatých zřiec řěči znamenati, coť oni dějí o svých hřiešiech. Die David: Obklíčilo mě zlé, jemuž nenie počtu. A opět die jiný, ješto jest milosti zaslúžil: Hřešil sem nad číslo mořského piesku. I die k tomu svatý Bernart: Jak to zečtu, co jest nad počet? A čehož nemohu zčísti, jak za to učiním dosti, ano pravda nutí až do poslednieho ortu dluh zaplatiti? Protož s prorokem volati musíme: Nevstupuj s svým sluhú v soud, Hospodine! Ižádnýť člověk nebude spravedliv, jen což skrze tě, budú li tebú hřieši jemu odpuštěni. A kdo vše počte, kolikem činy hrdosti, pýchú, chlúbú pohýříme neb kolikrát, a též o jiných úhlavniech hřiešiech; jedniem li činem protiv bližniemu, proti sobě, proti Bohu, zrakem, sluchem i jinými
