člověka zlý duch osedl. Ale jakož jest řekl syn svatého Augustina Deodatus, a to jest slovo svatý Augustin vážně přijal: Kto jest ten, ješto by nejměl duchu nečistého? K tomu řekl svatý Augustin: Jakož rozumiem, dvojím činem slóve, že má někto nečistého ducha, aneb když zjevně zmieší rozum a zatmí, postavy obrazuov nějakých svú lstí uveda, a zabyla, nesmyslna učinie člověka, vzbudie v něm, že bude jej třieti žádost nepořádná a bude teskností a zabylstvem trýzniti mysl jeho; anebo pak druhým činem slóve duše nečistá, když sě zprzní hřiechy a rozličnú nepravostí a bludem, mohúc rozum užívati. I tiežiť tebe, synu Deodate, kto má duch nečistý, ten li, jehož ďábel zjevně trýzní, čili ten, ješto jest svú duši hřiechy zprznil? Kto liť sě zdá, by neměl duchu nečistého? A on odpověděl: Ten by neměl nečistého duchu, ktož by čistě bydlil. A svatý Augustin opět die jemu: Koho mieníš, by čístě bydlil? Toho li, ješto nehřěší, čili toho, ješto zdrží sě od skutku tělesného, ale hřiechuov jiných neostane? An odpovie: Tenť jest právě číst, ktož Boha miení a k němu táhne k jedinému. A svatý Augustin pochválil synu svému úmysla toho; neb ktož by ten byl, ješto by vším úmyslem mienil Boha a k němu sě táhl k jedinému, dobře by živ byl a čistý by duch jměl. A že svět nejměl čistého duchu, neb co na světě jest, aneb žádost očí, neb žádost těla, aneb hrdost mysli, a svět to miluje, což k světu sluší, přišel Kristus, aby vypudil z svých ten duch nečistý a dal jim duch čistý, jakož jest to znamenitě ukazoval, obracuje k sobě a k Otci i k svatému Duchu lidská srdce, hřiechy odpúštěje, zlé duchy, ješto zjevně trýznili lidi, vyhoně. A vždy zlí, závistiví zle dobré súdili řkúc: Porúhá sě Bohu, hanie moc Boží. Kto jest on, aby odpúštěl hřiechy? Ďábly vymietá ďábelskú mocí. Dobří obecní, vidúc dobré činy, šlechetné učení, chválili Boha, a ješto chtěli jen sami slovutni býti a slúti mistři, ti vždy vrtrali, zle súdíce v své závisti. Protož poslyšte také nětco o té šeredné