pokrytstvo, jich licoměrstvo, jak jim jest k horšiemu to, že nejsúce, činí sě svati, činí sě dobrými, nežli těm, ješto jsú zlí bez pokrytstva. Protož abych i dnes nemlčal, chciť vám o trojí věci řéci nětco, z toho čtení příčinu maje. Najprvé o tom, ješto řiekají, by čert byl v někom. Duch člověčí někdy dobrý a někdy zlý duch potkysí, že nebude snadně někdy rozeznati, který by jej duch potkysil, jediné že dobrý učí pravdě a zlý obluzuje. A někdy dobrým počne, aby když jemu bude uvěřeno, lestně svedl k svému. A někdy tak potkysí duch člověčí, že jaks jako by z přimiešenie jeho k mysli člověčí jeden duch byl, ješto trýzní a ješto trýzn trpí, jakož v takových vídáme. Ale v duši člověčí ijedno stvořenie vjíti nemuož svú podstatí, ani co jí muož naplniti, jediné svatá Trojice. A ješto dějí, by čert byl v čí mysli, nevejdeť v ni, ale svede lstí v své zlosti a podněcuje i vzbúzie myšlenie zlá a nečistá a žádost neřádnú, jiež sám pln jest a pln lsti a chytrosti; a rozum obstiení v mysli, vzbudě postav nějakých obrazy chytrostí uměnie svého. Ale ne jakoť mnie někteří, byť svým mohl v mysl člověčí přirozením, vláštíť bude myslí obklíče ji teskností, obrazy postav některých, jakž vie on, kto jest pósoben k čemu, jelikož však jemu bude přepuštěno; jakož člověk, nevejda v kuon, ale oblíče, uzdú uvieže a hýbě, pobádaje, bude jím vlásti. A lečť to čert zpósobí skrze melankolí, jakož lékaři řiekají, leckterými mokrostmi zahnilými, činíť to ku posmievaní člověčí duši, aby ji trýznil, až by nemohla rozumu svého užívati. Jakoť i ve sně takými věcmi, když nemohú viece, mysl potkyšuje. Neb nemóžť viece, nežliť mu přězřěno bude. A já mním, že všeliká nemoc, všeliký neduh, všeliká mieška v přirozenie a v dobrém pořádu jest ďábelským pósobením; ale tomuto tak příkrému, v němž sě zlost a chytrost ďábelská jako najzřiedlnějie ukazuje, řiekáme, že jest takého