skoná, ješto sě nočním příchodem mění, ješto je obecně s hřiešnými vidíme, ale toho světla, ješto jen s anděly muožem je viděti, hledajme, jehož počátek nepočíná ani skonánie ukrátí, k němuž cesta jest pravá viera! Jakož jest právě Hospodin tomu slepému odpověděl řka: Prozři, viera tvá, ta tě jest zdráva učinila! Ale k téjto řeči tělesné myšlenie muož odpověděti a řka: Jak mohu světla hledati duchovnieho, jehož nemohu viděti? Jak toho budu jist, by bylo, jehož zrakem tělesným nemohu nijakž upatřiti? Ale tomu myšlení nalezne každý, co by mohl odpověděti snadno. Neb duše své ižádný nevidí ani své mysli, a však každý vie, že má mysl, jíž myslí, a duši, ješto jsúc nezřejmá, a však pósobí všecko tělo zřejmé. A jakž to, ješto jest nezřejmé, bude odjato, ihned padne to, ješto jest zřejmě stálo. A tak z nezřejmé podstati trvá život náš zřejmý. A pak chce kto chybati, by nemohl nezřejmý život býti?
Vizmež opět, co jest sě stalo tomu slepému, a co jest ten slepý učinil prozřev. Tak die Čtenie: Ihned prozřel a jide za ním. Ten vidí a jde, ktož rozumie, a činí to, co jest dobré; ale ten vidí a nejde po Bohu, ktož má rozum a netbá, aby činil dobře. Protož, milá bratřie, známe li slepotu putovánie svého, věříme li tajný spuosob vykupitele našeho a tiem jako u cesty sedíme, žebřem li prosiec od svého Stvořitele na všaký den světla, již li jsme tiem světlem po svéj slepotě, majíc v dobrém rozum prosviecený; Ježíše, jehož myslí vidíme, následujme skutky! Vizme cestu, po nížť jde, a držme sě stópějí jeho! Tenť jde po Ježíšovi, ktož následuje skutkóv jeho. Protoť jest řekl onomu: Jdi po mně, totiž následuj mne, a nechť mrtví pohřebují své mrtvé! A opět jinde napomíná řka: Kto mi slúží, následuj mne! A protož znamenajme, kterúť jest šel cestú, zdali bychom zaslúžili za ním jíti! Aj, jsa Pán a Stvořitel andělský, chtě naše přirozenie, ješto jest stvořil, přijieti, ráčiv sě z panny naroditi, však
