dobrého, devátá mrzkost lstivého a nepravého dobrého a jedenáctá jest nenávist a zapomenutie všie nepotřebné marnosti. I bude u první hodinu prosviecen rozum a v třetie opraven, v šestú sě roznietí žádost, v devátú budú ukroceni tělesní čichové a v jedenádctú zstydne a potuchne tělesná žádost. Neb donidž čichové tělesní nebudú zadržěni tak, až by potuchla jich tělesná žádost, dotud nebude dán peniez celosti života svrchovaného. Ale když utrpeniem skroceni budú ti čichové, počne člověk méněž méněž obyčených rozkoší tbáti, a viecež viecež tělesné žádosti budú mdléti. Čímž žádost a jiní čichové tělesní budú u mieře spravedlnosti podobnějie zadržěni, tiem spieše ten peniez odplaty a postava svrchovánie příde každému, a spieše sě každý přiblíží k okrúhlosti plné celosti života, života právě duchovnieho, jakž zde muož býti. Nebť nic jiného nenie, že každý najposlé peniez vezme, jen že ve všech svých čitedlnostech postavu a obraz v okrúhléj věčnosti všeho svrchovánie budem jmieti.
A poněvadž té celosti svrchované dojíti máme aspoň a tam v životu onom, abychom tu mieru, kterúž zde odměříme plnú a natlačenú, ana sě až osípá, tak vrchovatú zbožného vzeli obdarovánie přeštědrého: počněm zde s pomocí jeho táhnúti sě, jakž mohúc, k dokonánie té cělosti! Protož dělajíc z toho penieze u vinnici Boží, najprv máme hlédati, abychom mohli poznati, co jest Božie vuole, a tu poznajíc, po ní svú vuoli opraviti, a pak svú mysl obykajíc v šlechetnostech, k žádosti věcí nebeských roznietiti. A pak po téj žádosti dobré věčných věcí máme také své čichy a od těch věcí, ješto nejsú zápovědné, odtahati, abychom mohli těch věcí žádost, ješto neslušejí, najdál jakž mohúc, pohasiti. A kto toho nevie, že to vše pomocno jest k vzdělánie vinnice duchovnie, i upřiemost poznánie pravdy, i opravenie vuole, i žádost věcí nebeských i utrpenie čichóm tělesným i uskrovněnie tělesných žádaní? Jest pak o těch dělníciech té vinnice zvláště znamenati,
