slav[224]číslo strany rukopisuně budú přijeti u pokoj. Takť hrozen patami tlačie, aby sě rozpustil u pochotné víno; takť v lisiciech tisknú mák neb semenec, aby olej, ostavě matoliny, sám v svém obláště byl tuku čistém. Tiemť také činem tvrdým mláceniem v stodole obilé bude z slámy vyraženo, aby bylo učištěno a schováno. A protož ktož žádá hřiechy přemoci úplně, snaž sě, aby svého očištěnie bič trpěl pokorně, aby tiem čistší jsa, přišel[gi]přišel] przyneſſl potom před súdci, čímž nenie jeho rez oheň protivenstvie lépe zčistí.
Staloť jest sě v téj ulici v Římě, skrze niž chodie do kostela svatého Klimenta, byl jeden, jehož mnozí znali jsú se mnú, chudý byl na sbožie, ale bohatý v šlechetnosti. Toho jest byla dlúhá nemoc zhubila; neb od prvnieho věku až do konce života jeho ústavně ležal, jsa dnú zlámán. Nikdy vstáti nemohl ani seděti, nikdy své ruky nemohl k ustóm přinésti, ani sě mohl na druhý bok sám svú silú obrátiti. Mateř a bratra jmějieše k svéj službě, a což jemu almužnú přišlo, to jich rukama jiným chudým rozdáváše. Nic čísti na kněhách neuměl, a však sám sobě kniehy svatého Písma bieše kúpil a do svého domku v hospodu přijímaje některé duchovnie pocestné, vždy jim před sebú veléše čísti. A když podlé svého pochopu dobře sě Písmu nauči rozuměti, a jakož sem řekl, na kněhách i abecedy neuměje znáti, a snažnost všecka jeho bieše Bohu u bolesti vzdávati dieku a ve dne i v noci v ymnách, v žalmiech chválu Bohu vzdávati ústavně. A když čas přijde, aby jeho pokora tak veliká jměla již odplatu vzieti, bolest z svrchních úduov ve vnitřnie údy, v nichž tělesná živost záleží, sě obrátí[gj]obrátí] obratie. A když uzře[gk]uzře] vzrzie, že již táhne k smrti, ty mužě, ješto je bieše v svuoj duom přijal pohostinu, [napomenul]text doplněný editorem, aby vstali a s ním žalmy k jeho próvodu na onen svět zpievali. A když tak s nimi i sám, chtě umřieti, žalmy zpieváše, brzo křikne na ně, ješto s ním zpieváchu, káza jim mlčeti velikým hlasem a řka: Mlčte, mlčte; i zdali neslyšíte, jakáť
