[18v]číslo strany rukopisua ti mají na to zbožie jeti a v něm se uvázati, a ktož by jim na tom co překazil, ten je mier zrušil, toho má rychtář popraviti, jakž práv jest. A jestliže jí jest co věnoval, tehdy ona má před rychtáře jíti a své věno obdržeti, jakož jest napřed pověděno. A rychtář má tu na tom její obránce býti.

Všickni, ktož sú se z nepravého lože urodili, a ješto sú se nevdali u manželstvie a ješto sú ženimnici i praví ztracenci učinění zlými činy, těm ijeden nemá zprávce dán býti, kromě těch, ješto sú k manželstvie přistúpili. Těm mohú zprávce dáti, však se jim mnohých práv nedostává, kterakž ti mají, ješto se u manželství z pravého lože urodie, jakož potom povieme.

Když kto chromého člověka k sedání nařkne nebo pobiedí, jenž zprávce nemá, tomu mají dáti jeden rok a on tu má přivésti jednoho, ješto by zaň sedal, buď ktož ten, ješto to učiní zaň, toho mají přijieti, leč by byl své právo ztratil, jako jest napřed pověděno. Má li člověk chromotu na rukú neb na nohách, ješto ukázati muož, a jsú li takové chromoty, ješto by jemu překáželi, ač by musil sedati, on bude toho zbaven, že nebude sedati. Pakli jest zlého zraku, opět jest dobře sedání prázden. Ale móž li on jednoho dobyti pro přízeň nebo pro penieze, to on má učiniti. Rychtář má na toho chromého jednoho sedače dobyti, jakž móž najlechčejie, a nemóž li jeho lechčejie dobyti, má jemu jeho zbožie povoliti dáti a přes to nic viece.

Příde li jeden člověk proti druhému, leč buď v noci, leč ve dne, nebo a jeden běží na druhého a při tom ijednoho nenie, ani toho ktož viděl, a ten jeden postúpá zase, ač muož postúpiti, a chtěl by jeho rád zbýti, onen vzdy naň seče, a tento se sraní neb jej toho nezbaví, a ten zabie onoho, pravú núzí bráně se, juž my toho tiežem, kterak má tu jistú núzi okázati.