[18r]číslo strany rukopisua chce li ona, má přiséci na svatých sama, že jest nikdy jejie dobrá vóle nebyla. Tehdy ona jest své lidi obdržala s právem.

Žena nemóž bez svého muže odpuštěnie svého zbožie preč dáti, ani dědičstvie, ani do života daného, ani platného zbožie, ani nábytka. To jest proto, že jest on mocen a její zprávce, ač jsú k svým letóm přišli, k tomu pak slušejí dědicové, ti mají to zapověděti, jakož právo jest dievky, ženy, muže s práva před každým i v každé žalobě své zprávce při sobě jmieti. Ano rychtář nemá jich slyšeti, a má li která žena svého muže a jestli ten v zemi, ten má lidi zpraviti, pakli jeho nenie v zemi, tehdy ona má sobě jednoho voliti před rychtářem. Ten má jejieho muže příbuzným býti, nebo jí jest proto ustaveno, že oni před mužmi tiem lepšie právo mají, což oni povědie, to jim nenie škodno před lidem, že již toho nemóž ijeden usvědčiti, ač toho zapří. A když žena na přísahy příjde, ty mají samy činiti, ale ne jich zprávce mají za ně slíbiti, ale ona má naplniti. Ona také nemá jeti ani jíti ani ijednoho úsilé mieti, než dí, čemu jejie jest pilná potřeba. Toho zprávce s práva netratí nic déle, než doniž se jejie muž nevrátí. Nebo doniž ona chce, na každém súdě vezme sobě dobře zprávci a opustí dřevnieho.

Jestliže která má muže, ješto se jie jest zle zdařil a chce ji jejieho zbožie zbaviti, kteréž jest jí otec neb její přietelé nadali, ono móž to z právem zapověděti i obdržeti. Ona má před svého jíti rychtáře a najprvé má sobě zprávce vzéti, a ten jí má pomoci a žalovati a muož li ona ulíčiti svědomím, že jest neřádný a nepodobně činí, že jest ona svým zbožím před ním nebezpečna, to má ulíčiti dvěma člověkoma k sobě. Ti mají s ní přisíci, že jest jim to dobře svědomo. Tehdy má rychtář svého posla jejiemu zprávci dáti