[13v]číslo strany rukopisuté panny nebo té panie zprávce býti, doniž sobě jiného nedobude, mají jeho zbožie mocnu učiniti, jehož jest její ten poručník před súd připuzen a bude usvědčen, že jest její nevěrný vladař byl. Toho má rychtář popraviti nad ním, jakožto tito knihy svědčie nebo pravie. To právo také mají múdří proti svým zprávciem, kteréž když člověk příjde k osminádcet letóm, tehdy má své polné dny a chce li, móž sobě zprávci vzieti, pakli chce, muož také bez něho býti. Ale král Karel jest vstavil, že každý takový má do pětimezcietma let zprávci jmieti.

Doňavadž se člověk muož opásati a na kóň za štítem a s ratištěm muož vsésti (a mají jemu přistaviti podle koně trpaslek lokte zvýši a mají jemu střmene podržeti) a on móž míli ujeti, dotud móž učiniti i nechati se vším zbožím, jako by čtyřidceti let v stáří byl.

Ktož svého správce před súd nepřivede neb i žena neb muž, ti tu nemohú žalovati. Tehdy má rychtář jiný rok položiti, ač by svého správci přivedli.

Někteří lidé pravie, když člověk šestdesát let bude v stáří, že tehdy má své pravé dny starosti. Ale nynie my tomu nechcemy, my chcemy svědčiti z žaltáře i jiném písmem, že jest člověk k svým pravým dnóm tepruv kdy bude osmdesát let v stáří.

Když mládenec ke čtrnádceti letóm příjde, tehdy sobě móž ženu k manželství pojieti bez svého otce vóle, a má li jiné zprávce nebo strážné, proti jich vóli móž také dobře učiniti, a tak ač sú své tělesenstvie spolu smyslili v hromadu ten mládenec neb ta panna, pakli se jest to nestalo, tehdy je mohú rozvésti. Když panna příde ke dvěmanádcet letóm, tehdy jest k svým dnóm přišla a pojme li ona muže sobě k manželství bez svého otce vóle i bez svých přátel vóle, to manželství jest ustavično. Nechtie li v tomž mládenci věřiti, mají svú starosti ukázati, jakož jest napřed psáno, a takéž panna má ukázati, jakož jest napřed psáno.

Což nábytečné sbožie slove a má li to který člověk v své moci tři léta tak, že někto proti tomu