[13r]číslo strany rukopisumieti nemohú, tehdy jim nemuož uškoditi, kterak dlúho s jich mocí bude, a také obmešká li je nuzná potřeba, že k tomu přijíti nemohú, tu potřebu mají ukázati, jakož právo jest, kdež nuzná potřeba jest, poviemy potom.

Služebného člověka dědina nemóž nikdy přijíti v královu moc ani z jeho pána moci ani božiech domóv moci proviniec v škody na svém právě, a také porobených lidí dědina spaduje na jich pány, jich sú porobeni. Ale má žalujícému odtud zaplaceno býti, ulepšeno a rychtářovi jeho pravé viny mají dány býti a jiném lidem dluhy mají zaplaceny býti.

Pravého lože děti nikdy bez manželstvie býti nemóž. Pakli který člověk dobude syna kromě pravého stavu, toho muož pravým synem učiniti a také ciesař po svém právě. Ale ani papež ani ciesař nemuož jemu toho nikdy dáti, by mohl svých příbuzných děditi, jakož by byl od své mateře života v pravém manželství přišel. Ale bude li on pravého lože dietky mieti, ti mohú po svých příbuzných děditi, jakož napřed jest psáno i praveno.

Kteříž své právo krádežem nebo lúpežem provinie, ač jim z té kradby neb lúpeže vinu dáti die anebo jím nařknú, ti svýma přísahama nemohú se toho spraviti, ale má jim trojie volenie dáti, jakož jest napřed pověděno: horké železo, nebo na vodu pustiti, nebo v horký kotel rukú hmatati, neb sedáním se obrániti; já miením pravý pocestný lúpež.

Ktož před súdem ulíčen bude, že práva nemá, a nebo ktož zbožie poběhne, tomu mají odsúditi jeho dědinu a jeho manské právo, ale ne jeho života, a tak řkúce: když sám pán nepoběhne, tehdy ijeden během své viery nezruší.

Žaluje li dievka neb vdova před zemským právem nebo před jiným právem súdem na svého správci, že jest odjal ze své dědiny, mocna nenie, nebo jiného svého zbožie, a bude li on proto připověděn k kterým súdóm a nestane na třetiem roce, rychtář jej má palmunden, to jest tolik řečeno, že jej má odsúditi všie správě i všeho vladařstvie, až ijednoho poručník nemóž býti viec. A tehdy rychtář má