[15v]číslo strany rukopisuPakli by chtěl po své vóli voliti, toho nemá jemu rychtář povoliti ani jeho múdří učitelé, ale mají jemu téhož ostaviti, ač jest jemu dobře učinil. Každý mládenec, dokudž jemu nenie pětmezcétma let, dotud nemá nic učiniti bez svého poručníka svým zbožím. A jestliže poručník umře, tehdy to dietě má svého zbožie potřebovati, v čiež moci jest nalezené, a ti jemu mají je dáti od poručníka s ním, a nebylo li by zbožie k užitku tomu dědici nalezeno, jenž to mohú ukázati, to dietě má žalovati s toho poručníka dětem. A ostaví li on jim zbožie po své smrti, jehož jim byl nevydal, od toho mají tomu dědici platiti ne ot svého vlastnieho zbožie. To jest těch dětí právo, ješto jsú po čtrnádceti letech.

Muž má řéci o těch, ješto sú na poručníky mají mieti, až do pětimezcétma let, což ty učinie svými poručníky, to má mocno být, neb dietky nejsú ještě tak múdré, by se uměly samy vystřieci. Proto musie to ještě na poručníkové vieře státi. V čiež moci ty děti své zbožie naleznú, k tomu mají mluviti, a móž ten jistý sám třetí usvědčiti, že jest to zbožie těm na užitek přišlo, ten jest své zbožie obdržal, a móž li ukázati, co jest na to zbožie naložil, hotové li penieze dal za ně, on sám třetí, opět jest prázden. Ty svědky mají za poručníka zdravého života vésti, ale umře li jest poručník, tehdy jeho mají usvědčiti sedmi člověkuov, jenžto byli toho dietěte rovné. Jestli to dietě vždycky svobodné, mají je usvědčiti sedmi rovnými nebo jeho rovniemi proti komu jinému svědky vésti mají. Tiemž mohú usvědčiti všemi lidmi, ješto sú svého práva neztratili, kromě těch, ješto měřícé na těch věcech platiti, nemohú svědkové býti a porobeni. Ani viniti máme ty, ješto jsú vždycky svobodni a prostředních svobodných, těch nemóž ijed[en]text doplněný editorem předsvědčiti, když jim na životy i na čest i na jich svědečstvie jde, nežli jich rovnějšími jich věci móž dobře předsvědčiti nezavrženými lidmi. Kterýž sú svého práva neztratili a vraždy neučinili,