[11v]číslo strany rukopisuprodá své sbožie dobře, toho někde jest obyčej a někde nic. Překážie li rychtář, že člověk svého sboží prodati nemuož, tehdy ten člověk má před toho pána přijíti, od něhož ten rychtář to rychtářstvie jmá, a má naň pána žalovati, že jemu jest bezprávě překážel. Tehdy ten má odpustiti prodati jeho sbožie, a učiní li jemu rychtář kterú škodu, tu jemu má kázati lepšiti.

Když jedna žena prve muže pojme a urodí dietě před svým pravým časem, tomu jest dietěti pohoršeno na jeho právě. A urodí žena dietě po svého muže smrti pravým svým časem, také jest jemu pohoršeno na jeho právě, neb jest pozdě přišlo. Ty dvoje děti chce li je kto právě spósobiti, jsú li pacholíčkové, tehdy jich času má počteno býti při najmenšiem jedna a čtyřidceti neděl, jedna neděle jest jim s milosti k tomu přistavena, ale děvčím dětem bez jedné čtyřidceti neděl ten se súd má před knězi dieti. A nemohú li ty dietky ulíčiti, že sú přieliš pozdě nebo přieliš ráno přišly, tehdy oni nedědie svého otce sbožie ani své matky, ale to sbožie dědie najbližní příbuzný.

Ktož kterého muže manželku proléhá nebo děvku nebo jinú ženu podáví, pojme li z těch kterú u manželstvie, pravého lože děti nikdy nebudú jmieti spolu. To poviemy potom lépe o manželství.

Sedačové, kteříž za penieze sedají, a bludné děti, a ti všickni, ješto jsú kromě manželstvie urození a nebo ješto sú krádeže nebo lúpeže ukládali připuzenie, nebo ješto sú kóži nebo vlasy vypláceli před súdy, ti všickni práva nemají, ti jenž sú kromě manželstvie urozeni. Ti dobudú svého práva, ač se u manželstvie svadbie, avšak nedědie ijednoho sbožie od svých příbuzných. Ale jich děti mohú dobře děditi od svých příbuzných jich dědinu. Jmají každý lúpež, každý krádež od vojen zaplatiti, ač budú súdem k tomu připuzeni, ti, jenž učinili sú jej. Co pravý lúpež pocestný jest nebo nad kým se státi móže, to vám mohú