[10v]číslo strany rukopisuzemrú, ale listové ostanú věčně jistí, to slovú hamfeštové, na těch pomoz umrlý člověk tolikéž jako živý. Ktož také od svědkóv co do života dobude, ten vezme túž jistotu, a nemá li ten svěcké pečeti a sedí v kterém městě, tehdy tomu měsckú pečet dáti mají, ač ji mají. Pakli nemají, ale on vezmi rychtářovu pečet, a tak bude jist. Pakli jest na zemi, tehdy on vezmi poprávcovu pečet, ač ji má. A bude li pán tomu člověku přieti, že jest jemu nedal úroka z toho sbožie, toho ten člověk pána předsvědčiti sám třetí těmi, jenž sú viděli, že jest úrok od něho přijal nebo jeho posel, jehož byl k němu po úrok poslal. A jestliže člověk sbožie dobude dvěma životama nebo k jednomu životu a nevymíní li toho, který sbožie užiti má potom, jenž jej v své moci drží, až by ten umřel, tehdy ti životové mají toho užívati, jenž umřel, ten jeho má požívati, doniž jest živ. A bude li toho sbožie chtieti zbýti pro nuznú potřebu ten, jenž jest jeho dobyl, nemá li jiného sbožie, nežli to sbožie on jeho s právem zbýti muož dobře, že jemu oni životové nemohú překážeti. Tehdy on příjde před svého rychtáře a žalovati má jemu toho, aby rychtář kázal těm životóm před súd, aby oni to do životóv jednané zbožie pánu vzdali, potom má učiniti, co chce, jenž jeho jest dobyl. Nechtie li oni toho rádi učiniti, rychtář je má k tomu připraviti, a kteříž by nepřišli, ti mají toho právem od súdu zbožie, leč by jim byla nuzná potřeba. Zamešká li, pakli sú ti životové dali své sbožie na to, aby mluvili, aby toho sbožie nezbýval bez jich vóle, a má toho svědky dvú člověky k sobě, nebo stojie li na jich hamfeštiech, tehdy on sbožie toho nemóž zbýti bez jich vóle. Chtie li sbožie zbýti, mají toho pána drženie pobiediti, nežli jiné lidi. A chce li on tolikéž za ně dáti, jako jiný člověk, mají jemu je dáti. Pakli by nechtěl, tehdy on daj, komuž chce, své právo, a komuž dá, ten má také pánu úrok dáti nebo platiti. Pakli pán úroka nechtěl vzieti, tehdy on přijmi dva člo[11r]číslo strany rukopisuvěky