vě[6v]číslo strany rukopisuna dáti bez svých děti odpuštěnie. Ráno na posteli nebo když k stolu jde nebo nad stolem móž on své ženě dáti bez odpuštěnie svých dětí jednoho pacholka a děvku, jenž jsú k svým letóm přišli, a ploty nebo jiné hráze a ustavenie nad zemí, a když jejie muž u núze, tehdy ona jmá zemi uprázdniti v šesti nedělech nebo po třidcátém dni, a takto jmá uprázdniti, aby země neranila, ale jmá děti pobiediti, aby to vypravily podle dobrých lidí rady, a což jim ti káží dáti, to mají vzieti. Pakli ten muž nejmá dětí, ale na kohož ta země slušie, učiniti též. Ale svobodný ten dá pán, co sto hřiven platí. Já miením kniežata neb jiné svobodné pány prostřední svobodní mohú dáti, což deset hřiven platí. A potom služební, jenž kniežatóm slúžie, mohú dáti, což pět hřiven platí. Ale což jest jiných lidí, ti nemohú nic dáti, nežli najlepší kuoň nebo hynšt nebo dobytek. Pakli jest obtiežený člověk rytieřem, ten nemuož viece dáti, nežli jeden kuoň nebo jedno dobytče, ani kupec viece dáti muož, než jakož jest nynie pověděno. Ale svého nábytku móž deset hřiven své ženě za věno dáti a jedno dobytče a jeden kuoň a nic jiného.

Sedlák, jenž jest svoboden a jiní svobodní lidé, jenž nejsú rytieři, ti mohú věnovati koně i krávy, ale každého jedno jediné a deset hřiven k tomu.

Porobený člověk nemóž viece dáti nežli jedinú ovci nebo jedinú kozu nebo pět šilinkóv ženě peněz.

Římský král muož své ženě dáti méně nebo viece, což on chce, tomu nenie určené ustaveno, ale dá li jí král říské sbožie, na tom paní nemá práva, ale jiný král, ten jej jmá zprávně.

Také dáti muož dědinu své ženě dobře do života svých dětí odpuštěním, ač sú k svým le[tóm]text doplněný editorem [přišly]text doplněný editorem, a jestliže by své ženy věno chtěl prodati nebo zastaviti nebo kterak by toho zbyl, buď s její volí neb bez jejie vóle, doniž jest muž živ a ona bude z toho věna žalovati, mají jí za jejie věno právo