[9v]číslo strany rukopisusbožie jmá i ot jiných věcí, ješto sú dřieve jmenované).

Když člověk umře, buď muž nebo žena, ješto bez dětí umře, což sboží za sebú ostavie, buď nábytek nebo jiné sbožie, a mají pána, jehož sú porobeni byli, tomu mají to sbožie poddati, ač jeho potřebuje. Pakli jest na kterém záduší nebo posvátenství, tehdy jest též právo. Pakli žádný jeho nepotřebuje, a jest na zemi, tehdy se má poprávce v ně uvázati, a ten, ktož se uvieže, ten to sbožie má rok a den chovati v své moci, ač by kto potom přišel, jenž by se toho s právem držal, u polúročí a ve dni, tomu jeho mají bez škody sstúpiti. Pakli kto přijede po tom roce, ten má ulíčiti, že jest ta jistá práce byla zašla, pro niž nemohl dřieve přispěti, tomu jeho také mají postúpiti. Ta jistá práce jest vězenie, a když by člověk pro zemské dobré na službě byl, nebo u svého pána v službě, nebo komuž by nemoc překážela, to sú ty zprávné správce. A kterú by z těch jednu ulíčil svýma dvákoma, ač toho dospěch má, tehdy jemu mají pravdu učiniti v tom zboží, a byl li jest ten člověk komu co dlužen, z toho má najprvé zaplaceno býti.

Nenie li který člověk poroben, a leží li na smrtedlné posteli a nemá děti, jakož napřed pověděno jest, ten muož své sbožie odkázati, kamž jemu libo. Pakli slušie k kterému záduší s úrokem, tehdy má čtvrtú čest svého sbožie k tomu dáti, umřel li bez rozkázanie, tehdy jest to sbožie všechno toho božieho domu, než že od toho mají dluhové placeni býti.

Svobodní, ti se nemohú zameškati na svém dědičství, doniž usvědčiti mohú. To právo dal Karel Švábóm. To se jest stalo před Římem v ty časy, kdyžto Římené biechu Lva papeže oslepili, ten bieše krále Karlóv jistý bratr. Potom oblehl král Karel Řím. Tehdy vévoda švábský najprv šel a zlezl Řím a tu s Švábóv pomocí dobyl král Karel Říma a svítězil nad Římeníny. Také pójčil Švábóm, kdež by jměl pro