[10r]číslo strany rukopisuřímskú potřebu boj býti, tu mají Švábi přede všemi jazyky a jich hlava má býti vévoda švábský. Pakli jeho tu nenie, tehdy říský maršálek má mezi nimi hauptmanem býti. To právo a jiná práva vyslúžili sú Švábi svým udatenstvím u římských králóv, jakožto potom poviemy.

Každý člověk, jenž z jedné do druhé příjde země, chce li on právo bráti[13]škrtnuto písařem po té zemi o sbožie, ješto v té zemi leží, musí právo bráti po té zemi právě, ale ne po své zemi.

Muž a žena nemohú mieti jednoho rozdělenie ani dvojenie. Ale umře li muž, žena nemuož děditi jedno, jakož jest napřed psáno, žena nemuož svého sbožie preč dáti bez svého muže odpuštění a bez jeho vóle, jakož jest zde napřed pověděno.

Žena nemóž mužovy dědiny dáti, kteréž jest ještě nedědila, a jež čeká děditi. Také muž nemóž ženě dáti a takéž muž žádný nemóž ijedné dědiny dáti druhému, kteréž jest dřieve nedědil. Ijedna žena nemóž toho k dědičstvie obdržeti, což jie jest do života dáno, ani toho móže svým dětem po své smrti dáti, a die li ona, že jest jejie dědičstvie a toho nebude moci ulíčiti, tiem nepravým dobývaniem ztratila jest ona to sbožie, ješto je do života jměla, jakož se móž každému člověku státi.

Sbožie do životóv mají bratřie pověděti, ta jednánie jsú rozdělena: jmá li který člověk od kterého zádušie zbožie do života, na to jmá on listy vzieti od kapituly, jestli probošt zprávce tu toho, také pečet má vzieti. Pakli on nemuož listóv jmieti, móž tehdy dva vzieti k sobě, ješto sta to slyšala i viděla, že jemu ti toho pójčili. A jmá li to sbožie v své moci, ještě je obdrží sám třetí. Pakli on toho sboží nejmá v své moci a ten jest umřel, jenž mu toho poddal, on je musí sám sedmý obdržeti, my pravíme, co jsú listové lepší nežli svědci, nebo svědci