On nemá také na něm nikam jeti, než s jeho odpuštěním. Což mu se stane, tu škodu oni musí jmieti. Pakli se jemu nic nestane, však jemu to musí lepšiti ot každé míle vždy šest peněz. To jest proto ustaveno, že jest na něm bez jeho odpuštěnie jezdil. Dokudž on na něm jezdil, dotud on má naň ztravy čísti. Dělá li jím u voze nebo v pluze a pohorší jeho, za to mu jmá to dvé platiti.

Prohrá li který panoše svému pánu kóň nebo jeho zbožie nebo zastaví li jej, mají jej pánu zprávně vrátiti, ač přiseže, že jest jeho zbožie a toho panoše nevěděl. Ale prohrá li své vlastnie zbožie nebo kterak je zmrhá, ač jest k svým letóm přišel a svú vólí toho zbude, pán toho nemóž správně dobyti zase. A bude li panoši jeho vlastnie zbožie v páně službě ukradeno neb lúpežem vzato nebo kterak zahyne, pán jemu to má platiti. Ale tak ač jest panoše nevinen na tom a pán muož dobře žalovati z toho zbožie, kdež je nalezne, to jest proto, že on je musí platiti.

Prodá li který žid křesťanu co anebo co jiného s ním jedná, on má toho křesťana zprávce býti v křesťanské právě, leč by co žid vymienil po svém právě. Pakli by jemu toho křesťan zapřel, ale žid má jej z toho usvědčiti třmi křesťany. Ižádná židovská přísaha nejde na křesťana s právem. Chtie li také žida přesvědčiti, tehdy musie najméně jednoho žida k tomu přijieti, ač tu židové byli. To právo jsú římští králové dali, což oni milosti a práva mají, to jim Jozefus u krále Tita, to se sta, když Jeruzaléma dobychu. Tehdy je živil Josefus, což jich ještě živo bylo židuov obehnáno třikrát tisíc. Těch umře jedna čést hladem, druhá čést by zbita, třetí čést živil Jozef, avšak ty jisté voziechu prodávat a dávachu jich třidceti za zlý peniez. Ty jisté dal Titus v robotu do královy komory, a proto oni mají říské sluhy a král má jich obránce býti.