„Pohane, cos chtěl náše město pěšky přejíti za den? Aby to věděl, že by musil dobrý kuoň mieti, aby je přejel, a odkudž ty se zase vrátil, aby to věděl, že jsi ledva puol města přešel.“

I nezdálo mi se na tom dosti mieti, opět nazajtřé, vstav ráno, chtěl sem vždy zvěděti, kterak [bych]text doplněný editorem mohl porozuměti velikosti Ejipta, najav sobě jednoho muže i šel sem s ním, aby mi ukázal, odkud bych mohl najlépe schlédnúti město a položenie jeho. A muž ten byl jest svědom Ejiptu a uměl jest rousky, takže sem se uměl s ním smluviti, a byl žid.

I šli sme najprv k hradu žoldánovu, na kterémž jest žoldán dvorem. A když smy přišli k hoře, šli sme nahuoru po stupniech kamenných až k prvnie bráně. Odtud sem najlép schléd Ejipt a stoje u zdi, díval sem se jemu, ano leží v čisté rovni piesečné a nikdiež vrchóv ani lesóv očima neviděl sem, než čistá krajina piesečná. I přehléd sem Ejipt na jednu stranu, na tu, kterúž sme do něho přijeli, a jedva že sem mohl znamenati, kde jest počátek města. Na druhú stranu našíř města k východu slunce opět jedva sem je přehléd, ale druhých dvú stran nadél i našíř nemohl sem přehlédnúti. A to dívanie náše bylo před samým polednem a jasno přečisté bylo, však mi k tomu nespomohlo, abych jej přehléd. I tepruv sem srozuměl i viděl, že Ejipt jest město veliké přieliš.

Hrad žoldánóv jest na čisté skále bielé a prostředně vysoké a okolo hradu jest pět zdí a vysokých velmi