a v každé bráně viděli sme žoldnéřóv mnostvie a brani rozličné stojiecé a visécé, ješto tomu já počtu neviem. Šedše s hradu, šli sme na rynk, kterýž slove jazykem jich taktagalcizojazyčný text. Rynk ten tak po rozumu hádaje, zdá mi se, že jest za puol míle vzdélí. Tu sem viděl hráče rozličných her hrajíce šermy divné, kajklérstvie rozličná, kolby, honby, jiné hry divné, nám v našich zemiech neobyčejné a o mnohých neslýchané, o nich by bylo mnoho psáti. A odtud sem šel na hospodu.

Pravili mi, že jest v Ejiptě sedmnást tisíc velblúdóv, toliko těch, na kterých vodu berú z Nylusa a roznášejí po Ejiptě a prodávají ji. Opět mi se ta věc nepodobná zdála i ptal sem se nejednoho o té věci a každý mi jest tak pravil jako první, a že z toho každého velblúda na každý den platu dávají majdynu ten peniez, kterýžto peniez tak mnoho platí jakoby vosm peněz bielých. Než to viem, že těch velblúdóv na všecky strany města, kamž se obrátíš, ano se s nimi všady ženú, než počtu já jim neviem, než od lidí slyšenie pravím.

Pak sem šel k Nylusu té řece na procházku. A okolo břehóv Nylusových roste třtie veliké a vysoké velmi, kteréhož mnoho jest na obě straně břehóv za několik mil zdélí, a to třtie sladké jest velmi. To sítie sekají kosami, kteréž mají k tomu připravené, a na velblúdiech do Ejipta nosie a dělají z něho cukr dvój: cukr kandy a druhý tento obecný. A z toho třtie také plat žoldánovi dávají.