a skrze každú zed jest brána a u bran vrátní mnozí. A vohradú mi se zdál mnoho větší než Chrudim. I šli sme do prvnie brány, potom i do druhé a k třetie strachem nesměli sme jíti, neb sem se bál, abychom tázáni nebyli, čeho hledámy aneb co tam chcme, a já jazyku jich neuměje, nevěděl bych, co odpověděti. Než proto sme tu seděli chvilku a tu sme se dívali rozličným služebníkóm žoldánovým a úředníkóm mnohým, ješto ustavičně chodili jedni s hradu a druzí na hrad v mnohém počtu. Úředníci jsú jedni múřeníné a jsú kleštěnci. O těch sem slyšal, že jsú najvyší úředníci, ješto mohú každého súditi i trestati, a netoliko obecné lidi, ale i pány. A ti úředníci chodie s zlatými hólkami a za jedniem veliký húf služebníkóv jde, a když jede po městě, a těm úředníkóm žoldán najviec věří. Druzí jsú úředníci menší a ti nosé hole v rukú většie než první, a ne zlaté, ale jsú malované a zespod neviem, jaké jsú. A třetí úředníci mají hole bielé. O těch nám pravili, býti jich několik tisíc. Úředníci ti chodie všudy po Ejiptě řédiec, komu co kde potřebie jest, a žádnému neodpustie křivdy učiniti aneb aby uškodil druhému. Jiných úředníkóv žoldánových, o kterýchž sem slyšal, v Ejiptě mnoho jest, jichž sem zanechal psáti. Neb žoldán zprávcóv ani úředníkóv obyčejem městkým v Ejiptě nemá, než všecko z lidu služebného od žoldána ustaveni jsú.

Pak pobyvše tu chvíli, šli sme temi branami zase