Pravopisná charakteristika a specifika pramene

Rukopis je zapsán mladším spřežkovým pravopisem s prvky pravopisu diakritického.

Při zápisu sykavek písař spolehlivě rozlišuje pouze fonémy s a š (ſtada paſu 188r, na wſſiecky ſtrany 215r), zbývající dvě dvojice ostrých a tupých (polo)sykavek píše většinou shodně – z, ž nejčastěji literou z (zadne zemij 188r), c, č spřežkou cz (Turczi 183r, cziſty 188r). Pro všechny čtyři hlásky užívá též znaků s diakritikou.[9] Příklady viz níže v tabulce fonémů a jejich grafických realizací. Nepříliš obvyklý, nikoliv však v dobovém kontextu ojedinělý je způsob zápis fonému s spřežkami zs, zſ[10] Srov. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého 1. Hláskosloví. 2. vydání. Praha 1963, s. 475. Jaroslav Porák, Humanistická čeština. Praha 1979, s. 17, tento způsob zápisu hlásky s neuvádí. (kdez ſe zſchazie biele morže z s czerny(m) 184v,[11] Rozepsané zkratky signalizujeme uvedením příslušné části slova v závorce. mozſaznych 186r). Velmi dobře jsou zápisově odlišovány také fonémy r, ř (przieſ hory 185r). Měkkost konsonantů ď, ť, ň stojících na konci slova nebo uvnitř slova před souhláskou značena nebývá (nechod 183r, paklit 184r, wohanka 203r),[12] Pouze výjimečně, v rozsahu jediné velice krátké textové pasáže, je měkkost palatál ť, ď v zápisu signalizována předcházející literou y: buyd, tuyt obé 216r. v pozici před přední samohláskou je za dostatečný znak měkkosti považována sama přítomnost vokálu (nevidiel 214v, ſediczemu 189v). Nejenom u dentál ď, ť, ň, ale u všech souhlásek, jež se od zavedení spřežkového pravopisu formálně liší od svého protějšku přítomností diakritického znaménka (dnes háčku), písař před zadními samohláskami a, popř. řidčeji o,[13] Příklady pro zbývající zadní vokály se v textu nevyskytují. signalizuje příznakovost fonému vložením grafu i, popř. y (widial 208r, przietiali 194v, knieziat 191v, pocial 193r, pnyowie 199v).[14] Tento způsob zápisu je užit i v případě sykavky š, kde je de facto nadbytečný, protože foném š je již dostatečně signalizován zdvojenou literou ſ (wſſiak202r, ſſiawli 211v). Typově shodnou formu zápisu písař používá i před předním vokálem e (z Cziech 182v, ſſiel tamtéž,[15] Dále jen t. zie 197r), zde je ovšem obtížně určit, zda se jedná o signalizaci příznakovosti konsonantu, nebo o nadměrnou jotaci, jež se v rukopise – stejně jako přetrvávající pozůstatek jotace náležité (od dunagie 182v, cieſta 182v) – též vyskytuje (Jozieff 196r).[16] Vzhledem k zápisům typu wſſiak 202r, balſſia(m) 208v se kloníme spíše k první možnosti.

Písař při zápisu zaměňuje párové znělé a neznělé souhlásky: nejčastěji h a ch (nochy umyval 195r, nepoſluhate 203r),[17] Mezi tyto případy ovšem nepatří zápisy typu ſniech 185r, ſchlednuti 205r vysvětlitelné vlivy výslovnostními. řidčeji b a p (swopod 218r), z a s (zplewami 187r).[18] Další příklady viz výše v části Zapisovatel rukopisu a níže v tabulce.

V rukopisu se vyskytuje značné množství geminát, a to nejen v zápisech slov cizího původu (fforma(n) 189r, daktille 203r) a slov uváděných jako vzorové případy tohoto jevu (zlatto, masso), ale též u řady dalších lexémů (kkḋyz 182v, alle 190v, nebb 194r, wepprow 202v aj.).[19] U hojně se vyskytujících forem, výčtů koncovek atp. neuvádíme lokaci.

Samohlásky jsou zapisovány v souladu s územ mladšího spřežkového pravopisu. Grafické znaky i, y se bez rozlišení užívají k označení jak i, í, tak y, ý (Turczi i Turczy obé 183r, lide 188r i lydi 183r). Délka vokálů je značena pouze, a to nesystematicky a nevětšinově, u koncového é zdvojeným zápisem vokálu (kyſelee zelee 188r, zidee 200r).[20] Úplný přehled způsobu zápisu jednotlivých fonémů v rukopise podává níže uvedená tabulka.

Diakritická znaménka jsou v rukopisu nadužívána – v řadě případů neslouží k označení příznakovosti fonému (moraẇſku 182v, pržes pauſẛtie 182v, kazde te gednotẏ 183r, ṅa zlato 187v).

Vzhledem k povaze pramene se v textu vyskytují četná slova cizího původu. Z hlediska zápisového je lze rozdělit do dvou skupin. Slova, zejména vlastní jména, jež Martin Kabátník či písař znali na základě biblického textu nebo tehdy aktuálních, obecně povědomých informací, jsou zapisována bez odchylek od dobového i písařova úzu a také bez většího kolísání v zápisu (duom kayffaſſie 198r, vdole … Jozaffatt t.). Při zápisu výrazů, u nichž se oba „autoři“ textu nemohli opřít o své dosavadní znalosti, především u exonym z oblasti turecké, syrské a egyptské, převažuje fonetický princip – lexémy jsou zapisovány podle Kabátníkem zachycené výslovnosti, a to zřejmě poměrně přesně[21] Vzhledem k nemožnosti zjistit spolehlivě dobovou výslovnost v místních jazycích, nelze než se opřít o stav novodobý. (srov. basar 209r – nč. bazar, jenčář 183v – nč. janičář, Šočava 182v – nč. Sučava, Bursa 185r – nč. shodně, Angarie 187r – nč. Ankara). Relativně důsledně je po tvrdých konsonantech psáno y (kryſtus 194v, Samarytanij 214r, Turkynie 216r).

Velká písmena jsou užívána ve shodě s dobovými zvyklostmi dosti nahodile – písař je píše u mnohých výrazů nepropriálních, včetně slov gramatických. Zjevně však inklinuje k jejich užití u vlastních jmen místních, osobních a u depropriálních adjektiv vztahových, zvláště těch, jež slouží k označení zemí a oblastí (Symeona knieze 196r, wEgiptie 215r, wzemi Rauſke 182v). Velká písmena píše často též u slov pojmenovávajících jedinečný, individualizovaný objekt (ta laznye ſlowe Cžeſarzſska 184v, k Hrobu Pana kryſta 196v, Geſkynie (na místě, kde andělé zvěstovali pastýřům narození Páně) 195v). Není však v dodržování tohoto úzu zápisu nikterak důsledný (adam, Ewa, Ahraha(m), yazak, Jacob 201v; zemije … Czieſka nebo morawſka 218r).

V rukopisu se vyskytují četné písařské zkratky, jejichž užívání je účelné a náležité a svědčí jednak o zběhlosti a zručnosti písaře, jednak o rychlém zápisu textu pro foro interno – forma zápisu poukazuje na to, že účelem bylo rychle zapsat řečené, tj. uchovat sdělenou informaci, nikoliv vytvořit reprezentativní, dále šiřitelný zápis pro foro externo.

Hranice slov v písmu nejsou dodržovány příliš pečlivě. Oddělování slov mezerami se v některých případech více než formou lexémů řídí výslovnostními poměry (dokrakowa 182v, aknie(mu) 183r, geliſme 185r, proprzikroſt t.), někdy písař naopak odtrhává prefix od zbytku slova (ne vmiem powiedieti 186v, od pornymi vierze 192v).[22] I k tomuto jevu viz pasáž Zapisovatel rukopisu.

Příležitostně v zápisu zaznamenáme absenci nevokalizované předložky, zejména začíná-li následující slovo stejnou hláskou (musili sme jíti <k> křesťanóm 191r, majíce <s> sebú dietě 196r),[23] Vzhledem k tomu, že písař někdy předložky vynechává, jindy je zapisuje (měl s sebú 12te dromedářóvK 189v) a že v mladších tištěných vydáních cestopisu z l. 1539 a 1542 jsou chybějící předložky doplněny, nepředpokládáme, že by se jednalo o nářeční jev (splývání nevokalizovaných předložek s následujícím stejným konsonantem) popsaný Hodurou in: Quido Hodura , Nářečí litomyšlské. Litomyšl 1904, s. 9. Nelze ovšem vyloučit ani možnost, že předložky do tisků doplnil Adam bakalář, který se snažil o zlepšení pravopisné i hláskové úrovně památky, nebo tiskař pocházející z jiné nářeční oblasti. nebo jde-li o předložku opakující se (ač pak ne <v> plné v jistotě 218v). Výpadky jiných typů výrazů jsou velice řídké (šel sem jednoho <dne> na procházku s křesťany 191v).

Interpunkční znaménka se v textu rukopisu téměř nevyskytují. Do folia 195r včetně písař značně nahodile a nesystematicky používá virguli, a to převážně nikoliv na základě dechového principu, ale pro označení hranice mezi větnými a souvětnými celky. Dále je její užití již jen zřídkavé.

Způsob členění textu není v celém spisu jednotný. V některých pasážích písař zapsaný text člení podle dílčích pojednávaných (sub)témat do odstavců, jindy naopak text zapisuje kontinuálně. Oba způsoby zápisu se v textu střídají.

Tabulka fonémů a jejich grafických realizací

Pokud lze nějaký způsob zápisu označit za jednoznačně převažující, je v tabulce označen tučně. Rozepsaná zkratka je umístěna v závorce.

foném	grafická realizace	příklad(y)
a	a	laſkaw 203r
	ȧ	Tȧke 182v, pȧdeſat t., ȧ 184r, rziȧdy 200r
á	a	kteraz 190r, pſati 195r
b	b	neb 192r, zborzili 191v, welbludow 206v
	bb	nebb 194r
	p	nepezpeczenſtwj 218r
c	cz	czeſta 182v, Turczi 183r
	c	cieſta 182v, Turci 183r, Boſacy 192v, wiec 203r
	czi (před a)	palcziatt 211v
	cž	Cžeſarzſka 184v, dawagicže 190v, owotcže 202r
	č	chče 184r, s čeſty 192v, wieče 194r, wieč t.
č	cz	wpocztu 182v, z Cziech t.
	czi (před a)	pocziatek 188v, pocziala 192v
	ci (před a)	pocial 193r
	cž	tecže 186r, Caplicžek 201v, potocžek 202r, tlumacže 208r, wecžerzial 190v
	cż	z zemie Cżeſſke 182v
	ċz	ċzinie 200v
d	d	odtud 192v, poklad 202r
	ḋ	kkḋyz 182v, każḋy 209r, kazḋe 213r
ď	d	nechod 183r; nevidiel 214v, dielem 183v, diwna 186v, rodij 187r
	di (před a)	newidial 188r, widial 208r
	yd	buyd 216r
e	e	ceſty 185r, Iozeffa 202v
	ie (nadměrná jotace)	Jozieff 207r
	ė	kamene mramėroweho 185v
é	e	Jeruzale(mu) 182v, zte laznye 184v, lide 188r, zide 201v
	ee	kyſelee zelee 188r, lidee 190r, toto giſtee 194r, zidee 202v, melee 203r, zlee 204r, rozlee ſe 214v
ě	ie	Czieſta 182v, k nie(mu) 183r, Burſa to mieſto 195r, laznie 216v
	ye	k nye(mu) 183r, z… laznye 184v, nayranyeyſſe 200r
	ije	konije 186r, v nijem 203v, drahnije 207v, pieknijeyſſie 213v, do zemije 218r
f	ff	daffinowe 185v, fforttna 189r, ffaraona 202v, huff 206r, ffedrownij 208r
g	g	Galilee 192r, Ramotgalat 192v, Goliaſſ 193r, Gaza 202r
h	h	Prahy 182v, hrob 198r, tahnu 212v
	ch	techdy lechny 185r, ſniechu mnoho 187v, w nachloſti 190v, zbiechli 193r, wino z chroznikow 213v
	ḣ	oḣledagicz 182v
ch	ch	choditi 197v, ginych 211v
	h	wkteryhz 186r, nepoſluhate 203r
i	i	Turczi 183r, nicz 183v, cziniti t., mile 204v, ginych 205r
	y	giel y ſſiel 182v, ſgynymi t., Turczy 183r, znych 184r, za mily 185r, boſacy 192v
	-ij	anij 183r, na konij 189v, rziekl mij 205r
	-ii	welmii 186v
	ȳ	Boſacȳ 192v
í	i	giti 182v, newidana 183v, dwerzi 184r, okolnich 192r
	y	mnozy 183r, najniſſym t., z ſſyrzij 185r, czynoweho 200v
	ij	widij 183v, lezij 185r, z kuonij 204v, ſnijm 205v
ie	ie	rziedko 182v, na tom mieſtie 195v, drzie 197r
	ye	wezenye 185r, knyeže 188r
	ije	vkraczeṅije 184v, wyproſſtienije 213v
j	g	geti 182v, ſgynymi t., zaſluhuge 183v, Egipt 201r, z Geruzalema 201v, gſu 200v, gde 206a, naywierniegſſy 194v
	y	ya 182v, yako t., Naywiecz 183r, nayranyeyſſe owotcze 200r, pokoyuow 208r
	i	iakoby 183v, iakz 184v, nieiake 185r, bohatieiſſie 185r
	J, I (nelze jednoznačně odlišit)	Jazika 183v, do Jeruzalema 185r, Jozieff syn Jacobow 207r, Iacobowy 202r, Iozeffa syna Iacobowa 202v
	ğ	zaſluhuğe 183v, ğeli 203r
k	k	kaple 201v, cukrkandy 206v
	kk	kkḋyz 182v, kk Ramotgalat 193r
	k̇	k̇upowat 193r
	c	v Capliczkach 201v, Capliczku t., Capadocii 190r, dactillow 203r
l	l	czlowiek 184r
	ll	alle kradmo 190v, t. 202v, daktille 203r, na … melli 203r
	l̇	l̇aſkawieſſie 214r
m	m	welmi 203v, mnohe 215v
	ṁ	Rzyṁene 183r
n	n	znamych 191r, nevidiel 214v
	nn	Hro(m)nnicz 192b
	ṅ	ṅa zlato 187v
ň	n	zan 189r, wohanka 203r, kuon 204v; Niekterzi 190v, wezenye 185r, nicz 183v, gynij 191r
	ny	pnyowie 199v, proti nym 207v
	ṅ	vkraczeṅije 184v, podobṅe 203r
o	o	okno 195r, hoſpodarz 205r
ó	o	Turkow 183r, komorek ... mnoho183v, ſwoy 197v
	ȯ	ziḋȯw 183r
ou	au	pauſẛtie 182v, raur 184r, rauſky 205v
p	p	kupeczke 185r, prziegel 204v
	pp	wepprow 202v
	ṗ	kuṗeczkych 189r, loṗatami 196r
r	r	horko 184r, cztyrmezczetma t., dobre 200r
	ṙ	okṙaſſleneho 200v
ř	rz	bez morzie 182v, rziedke 200r
	rž	morže 183r, tržetich 194r, vmržela 195r, potržeba 213v
	rzi (před a)	wecžerzial 190v, rziȧdy ſazene 200r
	rż	zwierżata 185v
s	ſ	doſti 212v, ſluzby 183v, przieſ 182v, ſtiem 204a
	s	sluzbu 183v, suditi 206r, przes 182v, s kterymz 204a
	ſſ	cziſſtie 185v, Czeſſky 201r, maſſa 202r, huzhaſſonu 187v
	ẛ	padeẛat 182v, ẛem t.
	zs, zſ	kdez ſe zſchazie biele morže z s czerny(m) 184v, mozſaznych 186r, zsřezali, zſklad 189r, zslednuti 190v, zſkalu 196r, zſtrazny 208v
	ſz	neſznadnye 216r
	z	z plevami 187r, zkrzie 193v, z bázní a z strachem 194r, z ſwymi vcziedlniky 194v, zpatrziti 207v
š	ſſ	ſpieſſ 182v, prziſſli 208v, groſſ 209v
	sſ-	sſybenicze 191v, sſiroke 204r
	ſs	naſs wuodcze 193r
	ſſi (před a)	wſſiak 202r, slyſſial 204r, balſſia(m) 208v, ſſiawli 211v
	ſẛ	pržes pauſẛtie 182v
t	t	zlatych 193v, neprawoſt 194r, platno 204r, plat 206v
	tt	oſtattnie 187r, fforttna 189r, lottr 193v, brattrzie 202v, platt 203v, plattno 204r, zlatto 207r
	th	vrczeneho mytha 188v, zlathe wratiti 194r, obyczieg tentho 202v, Anthyochye 188v, Bethanye 190v
	ṫ	mil bezdwu padeſaṫ 182v, ṫrzi t., geſṫli 184r
ť	t	paklit 184r, protot 188v; chtiel 182v, trzetieho 189r, choditi 216r, rzieczti 190v
	ti (před a)	przietiali 194v, krzieſtiane 213v
	yt	tuyt 216r
	tt	onynott 218r
u	u	ſluzbu 183v, ſtudena 184r
	v	vſtawicznie 183v, nevhodi 184r, vkoho t., navczenij 192r
ú	u	moraẇſku 182v, suditi 206r
	v	vmyſl 184v, vrzednik 193v, vzkoſt 200r
	ú	ſluzbu 183v, ſtudena 184r
uo	uo	komuorky 184r, nemuoz 216r
v	w	poznaw 194r, oprawowati 200r, wzaczna 208r
	ẇ	moraẇſku 182v, dolẇowa t.
y	y	bez wody 182v, cztyrzie 195v, dary t., bylo 204r
	i	Jazika 183v, cztirzi 184r, korito 195v
	ẏ	kazde te gednotẏ 183r, na cztyrzi vhlẏ 196v
ý	y	gynymi 182v, Syra 203v
	i	zlatimi 206r
z	z	zaprzeli 193v, kazal 194r, bez wody 182v, z hor 185v
	ž	gežero 185r, penieže 193r, kažal biti 194r
	zi (před a)	kazial 186v, 195r
	ż	żbieragi 196r
ž	z	giz 182v, kazde 183r, lezi t., ze 184r, az 204v
	ž	knyeže 188r, že 194r, niže 196r, kniežat 202v, muže 205v
	zi (zvl. před a, o popř. e)	knieziat 191v, vydrzial 194r, zie 197r, kaſſie ryziowe 215v
	ż	kterziż 183r, każḋy 209r

Hlásková a morfologická stránka pramene

Rukopis je na dobu svého vzniku hláskoslovně i morfologicky poměrně archaický.

Rukopisný zápis dokládá probíhající proces hláskových změn ó > ou (komórka 198v i komuorky 184r, móž i muož, dóm i duom, ale jen buoh), ú > ou (jsú, sú i jsou, přes púště dlúhé 187r i přes pouště dlúhé 182v) a zachování nemoftongizovaného ie a nediftongizovaného ý. Nové dlouhé ů vzniklé z ó není doloženo, neproběhla změna tautosylabického aj > ej (najvětší 188r, najviec 216r). Zřídka je doložena přehláska 'o > ě (křevie 199v, ohniev 215r), hojné jsou naopak případy poklesu jotace ie > é (pacholku … najšpatnějšému 183v, ta zvieřata křičé 183v, měséce listopadu 187r, přiekop hluboký … přékop vodný obé 189r, zločince rozličné věsé 191v, řékají 201v), písemně reflektována je též změna ie > é po l (v … lampách … dřeveným olejem pálé 197v) a úžení é > í (údolé 193r i údolí 195r).

Charakteristický je pro rukopis hojný výskyt depalatalizace retnic (rour meděných 184r, mísy dřevené 200v, veže okrúhlá 209v), zřídka jiné palatály (temi 206r).[24] Ale též věže 195v, měděného 200r. – Depalatalizace je nářeční jev typický pro tuto oblast, srov. Quido Hodura, o. c. v pozn. 15, s. 7–8. Vyskytují se průvodní vokály (mirskati 194r, tepruv 200r) i vývojově progresivní jevy: protetické v- a dobově podmíněné formy slov, užívané nezřídka paralelně se základními podobami lexémů (u … vohně 187r i ohněm 187v, vovotce 189r i ovotce 191v).

Dosti hojné jsou případy dloužení vokálů po předložkách (na huoře 192v, z buoku 210v) a sekundárního dloužení vyvolaného kvantitou základního tvaru slova (buoha 192r, buohem 200v, s vuozy 214v, v … duomě 186r) nebo kvantitou slova příbuzného (buoží 192v, zbuoží).[25] K tomuto jevu srov. Jan Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého 3/1. Tvarosloví 1. Skloňování. 2. vydání. Praha 1960, s. 67. Dloužení (zvl. o > ú) se později stává jedním z charakteristických rysů litomyšlského dialektu (srov. Quido Hodura, o. c. v pozn. 15, s. 10).

Hláskoslovný stav se odráží i v morfologii pramene: v rukopisu se vyskytují tvary gen. pl. maskulin zakončené především na -óv, řidčeji -uov (kupcóv, domóv, židóv; vozuov, domuov), koncovka -ův není doložena; dat. pl. maskulin má až na jedinou výjimku (žoldnéřuom 183v) pouze zakončení -óm (křesťanóm, Turkóm); v lok. pl. o-kmenových maskulin a ja-kmenových feminin výrazně převažuje koncovka -iech (mlýniech, slúpiech; zemiech, kuchyniech).

Písař se nesnaží zapisované tvary nikterak unifikovat, takže se vedle sebe v textu nezřídka ocitají formy odrážející různý stupeň hláskového, potažmo morfologického vývoje (přes pouště dlúhé 182v, veže … čím vyšie, vždy užší 209v, židóv jest mnoho písařuov u žoldána 214r).

Rukopis dokládá možné užití duálu (v bázni sva oba byla, když sme tam byli 197v, skála na dvě straně rozdělená 198v, byla se nám dva pacholky roznemohla 217r), plusquamperfekta (byli jsú na tom miestě udělali kostel nový, než žoldán kázal jej zbořiti 195r, tak sem byl velmi ustal, … až sem se hněval na toho ciesaře 204v) a ojediněle i aoristu (u toho koryta sedíta dva starci 208r) v mluveném jazyce na konci 15. století.

Transkripční zásady

Cestopis Martina Kabátníka je zveřejněn v transkripci do novočeského pravopisného systému. Při přepisu v obecných principech postupujeme podle zásad stanovených Jiřím Daňhelkou,[26] Jiří Daňhelka, Směrnice pro vydávání starších českých textů. Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301. Milanem Kopeckým[27] Milan Kopecký, K vydávání památek 16. a 17. století. Studia Comeniana et historica 7, 1977, s. 7−22. a Josefem Vintrem,[28] Josef Vintr, Zásady transkripce českých textů z barokní doby. Listy filologické 121, 1998, s. 341–346. přičemž respektujeme specifika pramene i dobu jeho vzniku.

Text rukopisu není formálně strukturován způsobem, který by bylo možné beze zbytku převzít, proto jsme ho rozčlenili do odstavců, souvětí a vět podle pojednávaných témat a na základě syntaktických principů současné češtiny; toto námi předkládané dělení však na řadě míst považujeme za diskutabilní.

Při přepisu používáme novočeskou interpunkci, v případě potřeby jsme na několika místech doplnili uvozovky označující přímou řeč, zachycenou v textu. Diakritická znaménka převádíme na novočeskou normu, římské číslice nahrazujeme arabskými. Velká počáteční písmena píšeme ve shodě se současným pravopisným územ, nerespektujeme tedy písařovu nedůsledně uplatňovanou tendenci k psaní velkých písmen u depropriálních vztahových adjektiv a místních a osobních jmen.[29] Viz výše pasáž Pravopisná charakteristika a specifika pramene. Písařské zkratky, jejichž repertoár se nikterak neodlišuje od běžné dobové praxe, rozepisujeme bez signalizace; zachováme dobově příznačnou textovou zkratku s. (s. Pavla), tj. nepřepisujeme ji podle novočeského úzu jako sv. Emendujeme zjevné chyby rukopisu, na zvláštnosti zápisu, jeho dodatečné úpravy, možnost jiné interpretace atp. upozorňujeme poznámkou. Hranice slov stanovujeme ve shodě se současným stavem češtiny; adverbiální spřežky přepisujeme v podobě, v jaké jsou zapsány v prameni, nejednotný způsob zápisu spřežek nesjednocujeme.

Nezachováváme jevy povahy čistě pravopisné,[30] Tj. foném s, zapsaný kulatým s i dlouhým ſ, přepisujeme jako s. jevy povahy hláskoslovné uchováváme v míře odpovídající povaze a době vzniku pramene.

Zachováváme všechny fáze vývoje českých vokálů doložené v prameni. Tautosylabické aj přepisujeme ve shodě se zněním pramene („naywiec“ – najviec 214r), nezachováváme jotaci, ať již jde o jotaci náležitou („obyczieg“ – obyčej 202v) nebo nadměrnou („Jozieff“ – Jozef 196r).

Při transkripci grafů i, y užitých po souhláskách obojetných vycházíme z etymologie, slovotvorné skladby a morfologické struktury slova (zápisy typu „lide“ 188r i „lydi“ 183r transkribujeme shodně lidé, lidi). Ve shodě s převažující písařovou praxí píšeme v slovních základech po tvrdých souhláskách y, a to i ve slovech cizího původu („Anthyochye“ – Antyochie 188v, „Nyluſ“ – Nylus 205r); takto přepisujeme i jméno Kristus („kryſtus“ – Krystus 194v).

Kvantitu vokálů uvádíme v souladu s poznatky o jejím dobovém stavu a ve shodě se zněním pramene (je-li značena).

Předložky a předpony s, z ponecháváme ve znění podle pramene, pokud toto není v rozporu s fonologickými principy češtiny („zdawide(m)“ – z Davidem 193r, „nezwlaczegi“ – nezvláčejí 213r). Depalatalizované podoby ponecháváme bez korekce („medienych“ – meděných 184r, „wezie okruhla“ – veže okrúhlá 209v). Graf g před předními vokály ve slovech domácího i cizího původu transkribujeme jako j („geczmen“ – ječmen 187r, „Gencziarzo(m)“ – jenčářóm 183v, „wEgiptie“ – v Ejiptě 214r).

Slova přejatá přepisujeme ve shodě s českým fonologickým systémem („vrczeneho mytha“ – určeného mýta 188v, „dactillow“ – daktylóv 203r); výjimku představuje exkluzivní výraz text, který ponecháváme ve znění použitém v prameni („text“ – text 207r).

Neetymologické a neslovotvorné gemináty doložené ve slovech domácích i cizích v přepisu nezachováváme („daffinowe“ – dafinové 185v, „zlatto“ – zlato 207r), náležité gemináty chybějící na morfologickém švu slov domácích nebo lexémů v češtině tvořených nedoplňujeme („naywyſſym“ – najvyším 202v, „Otud“ – otud 204r, „wzemi Rauſke“ – v zemi rouské 182v) a nerekonstruujeme ani náležité znění dalších při výslovnosti hláskově zjednodušených souhláskových skupin („wdycky“ – vdycky 185r, „praſke“ – praské 190v, „Egipſke“ – ejipské 202r, „mnoſtwie“ – mnostvie 206v).