Ps40,4 Pán pomoc přines jemu na lože bolesti jeho, všecko ustlánie jeho obrátil si v nemoci jeho. Ps40,5 Já sem řekl: „Pane, smiluj sě nade mnú, uzdrav duši mú, neb sem shřěšil tobě.“ Ps40,6 Nepřietelé moji řekli sú mně zlé věci: „Kdy umře a zahyne jméno jeho?“ Ps40,7 A vchodieše li, aby viděl, marnosti mluvieše srdce jeho, sbieral jest nepravost sobě. Vycházieše ven a mluvieše Ps40,8 též. Proti mně reptali sú všickni nepřietelé moji, proti mně mysléchu zlé věci mně. Ps40,9 Slovo nepravé postavili sú proti mně: „Zdali ktož spí, nepřidá, aby vstal?“ Ps40,10 Zajisté člověk pokoje mého, v němž sem úfal, kterýž jest jedl chleby mé, zveličil jest nade mnú potlačenie. Ps40,11 Ale ty, pane, smiluj sě nade mnú a zbuď mě, a odplatím jim. Ps40,12 V tomť sem poznal, žes mně chtěl, že sě nebude radovati nepřietel mój nade mnú. Ps40,13 Ale mě pro nevinnost přijal si a potvrdil si mne před obličejem tvým na věky. Ps40,14 Požehnaný pán bóh izrahelský ot věku a až na věky. Staň sě, staň sě.

Ps41,1 K vítězství. Naučenie synóv Chore (XLI.). Ps41,2 Jakožto jelen žádá k studniciem vod, tak žádá dušě má k tobě, bože. Ps41,3 Žieznila jest dušě má k bohu, studnici živé, kdy přijdu a ukáži sě před tváří boží? Ps41,4 Byly sú mně slzy mé chlebové ve dne i v noci, když řečeno mi bývá na každý den: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,5 Ty věci sem zpomínal a vylil sem v sě duši mú, neb pójdu v miesto stanoviště předivného, až do domu božieho, v hlasu radosti a vyznávanie, zvuk hodujícieho. Ps41,6 Proč jsi smutna, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj v bohu, žeť ještě chváliti budu jeho, spasenie obličeje mého Ps41,7 a bože mój. Ke mně samému dušě má zamúcena jest, protož pomnieti budu na tě z země Jordána a Ermonim, ot hory maličké. Ps41,8 Propast k propasti volá v hlasu próduchóv tvých. Všěcky výsosti tvé a tokové tvoji přišli sú na mě. Ps41,9 Ve dne rozkázal jest pán milosrdenstvie své a v noci piesen svú. U mne modlitba bohu života mého, Ps41,10 diem bohu: „Přijimač mój jsi. Proč si mne zapomanul a proč smuten chodím, když trápí mě nepřietel?“ Ps41,11 Když sě lámáchu kosti mé, haněli sú mě, kteříž mútie mě, nepřietelé moji, když dějí mně po všěcky dni: „Kde jest bóh tvój?“ Ps41,12 Proč jsi smúcena, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj v bohu, žeť ještě chváliti budu jeho, spasenie obličeje mého, bože mój.

Ps42,1 Do koncě. Žalm Davidóv (XLII.). Suď mě, bože, a rozeznaj při mú ot lidu nesvatého, od člověka nepravého a lstivého vytrhni mě. Ps42,2 Neb ty jsi, bože, síla má, proč si mě otehnal a proč smuten chodím, když trápí mě nepřietel? Ps42,3 Vypusť světlo tvé a pravdu tvú, onať sú mě dovedla a přivedla na horu svatú tvú i v přiebytky tvé. Ps42,4 I vejdu k oltáři božiemu, k bohu, kterýž obveseluje mladost mú. Chváliti tě budu na húslech, bože, bože mój. Ps42,5 Proč jsi smutna, dušě má, a proč zamucuješ mě? Úfaj v bohu, žeť ještě chváliti jeho budu, spasenie obličeje mého, bože mój.

Ps43,1 K vítězství. Naučenie synóv Chore (žalm XLIII.). Ps43,2 Bože, ušima našima slyšeli sme, otcové naši zvěstovali sú nám, dielo, kteréž si dělal ve dnech jich a ve dnech starých. Ps43,3 Ruka tvá zatratila jest pohany a štiepils jě, snuzil si lidi a vyhnal si jě. Ps43,4 Neb aniž v meči svém vládli sú zemí a rámě jich nespasilo jest jich, ale pravice tvá a rámě tvé a osviecenie obličeje tvého, neb si sě slíbil v nich. Ps43,5 Ty jsi sám král mój a bóh mój, jenž rozkazuješ zdravie Jákobovi. Ps43,6 V tobě nepřátely našě rozvějemy rohem a ve jménu tvém pohrzieme těmi, kteříž povstávají proti nám. Ps43,7 Neb ne v lučišti mém úfati budu a meč mój nespasíť mne. Ps43,8 Zprostil si nás zajisté od těch, kteříž sú nás trápili, a ty, ješto sú nás nenáviděli, pohaněl si. Ps43,9 V bozě chváleni budem cělý den a ve jménu tvém chváliti tě budem na věky. Ps43,10 Ale nynie si otehnal a pohaněl si nás a nevyjdeš, bože, v mocech našich. Ps43,11 Obrátil si nás zpět po nepřáteléch našich, a kteříž sú nenáviděli nás, rozchycováchu sobě. Ps43,12 Dal si nás jako ovce v pokrmy a mezi pohany rozptýlel si nás. Ps43,13 Prodal si lid tvój bez peněz a nebylo jest množstvie v odměnách jich. Ps43,14 Položil si nás v ohyzdu súsědóm našim, v porúhanie a v posměch těm, ješto okolo nás jsú. Ps43,15 Položíš ny v příslovie pohanóm, v hýbanie hlavy mezi lidmi. Ps43,16 Cělý den stud mój proti mně jest a pohaněnie tváři mé přikrylo jest mě, Ps43,17 ot hlasu hanějícieho a utrhajícieho, od tváři nepřietele a protivníka. Ps43,18 Ty všěcky věci přišly sú na nás, aniž sme zapomněli tebe a nečinili sme neprávě v zákoně tvém. Ps43,19 A neotešlo jest srdce naše zpět a uchýlil si stezky našě od cěsty tvé. Ps43,20 Neb si ponížil nás v miestě trápenie a přikryl jest nás stien smrti. Ps43,21 Zapomanuli li sme jména boha našeho a ztáhli li sme rucě naši k bohu ciziemu, Ps43,22 však bóh shledá tyto věci, nebť on zná skrytosti srdcě. Neb pro tě mrtvíme sě cělý den, domněni jsme jako ovcě k zabití. Ps43,23 Povstaň, proč zaspáváš,