1. Popis rukopisu

Rukopis je uložen v Rakouské národní knihovně ve Vídni pod signaturou Cod. 1175.[3] Srov. záznam v online katalogu: http://data.onb.ac.at/rec/AC13954505 (citován stav z 30. 1. 2019); podrobný popis viz Schwarzenberg 1972, s. 5–10. Rukopis je v digitalizované formě přístupný v digitální knihovně Rakouské národní knihovny: http://data.onb.ac.at/rep/10028CB6; citován stav z 15. 12. 2021. Na základě kolofonu na fol. 443r známe jméno písaře, místo a dobu vzniku i samotného objednavatele. Rukopis byl psán v letech 1432–1435 pro husitského hejtmana Filipa z Padeřova, sídlícího na hradě Ostromeči, písařem Janem z Prahy, řečeným Aliapars. Podle přípisků, jež jsou datovány, práce na opisu textu pokračovala i během obléhání hradu za husitských válek. Bible byla dokončena a vyzdobena později, a to po kapitulaci a odchodu táborské posádky 22. května 1435.[4] Kubík 2018, s. 7–8. Kolem roku 1600 byla bible na popud Karla staršího ze Žerotína nově převázána, při vazbě však místy došlo seříznutím listů k poškození výzdoby a marginálních poznámek. V 18. století přivezl bibli do Vídně moravský rytíř Petr Straka z Nedabylic (1645–1720). Z jeho pozůstalosti ji následně koupila tehdejší dvorská knihovna.[5] Kubík 2018, s. 30; Kyas 1997, s. 102.

Pergamenový rukopis má 443 listů o velikosti 47 × 31 cm. Rukopis je bohatě iluminován. Malířskou výzdobu (figurální iniciály a viněty) vytvořili nejméně dva iluminátoři, přičemž rozsah prací druhého iluminátora v rukopisu převažuje.[6] Kubík 2018, s. 234. Figurální iniciály většinou označují začátky předmluv, ale nacházíme je i u některých biblických knih. Nejčastěji jsou komponovány na velikost deseti řádků jakožto viněty. V Knize žalmů nacházíme figurální iniciálu u prvního žalmu („David hrající na loutnu“, fol. 195r) a na začátcích nokturnů (26. žalm: „David u pulpitu s knihou“ na fol. 198r; 38. žalm: „klečící David“ na fol. 200v; 52. žalm: „sedící blázen“ na fol. 202v; 68. žalm: „klečící David“ na fol. 204v; 80. žalm: „David hrající na loutnu“ na fol. 207r; 97. žalm: „David hrající na zvonkohru“ na fol. 209r; 109. žalm: „David hrající na lyru – psaltérium“[7] Kubík 2018, s. 245, uvádí, že se jedná o žalm CXX, jde však o žalm CIX. na fol. 211v). Počátky ostatních žalmů označují kaligrafické iniciály komponované na velikost čtyř řádků v červené nebo modré barvě.

Žalmy jsou průběžně číslovány, slovně pouze v prvním žalmu, jinak římskými číslicemi. Jednotlivé úseky 118. žalmu jsou označeny názvy písmen hebrejské abecedy.

2. Ediční zpracování

Bible padeřovská nebyla dosud v celistvosti edičně zpracována, zveřejněny byly pouze vybrané části. Text biblických předmluv byl zveřejněn v kritické edici těchto textů.[8] Staročeské biblické předmluvy 2019. Jednotlivé biblické knihy jsou postupně zveřejňovány v rámci edičního modulu Vokabuláře webového.

3. Obsah a znění Knihy žalmů

Bible padeřovská obsahuje celý Starý i Nový zákon včetně Druhé knihy Ezdrášovy a Listu Laodicenským; biblické knihy jsou seřazeny v obvyklém množství a pořadí podle středověké Vulgáty pařížského typu,[9] Srov. Kyas 1997, s. 102. navíc obsahuje četné biblické předmluvy.

Kniha žalmů v revidovaném znění se nachází na ff. 194v–216v. Je uvedena třemi prology (Žaltář dávno jsa v Římě /Prol. 1 ad Ps/, David, syn Jesse /Prol. 2 ad Ps/, Kniehy žalmové, kakžkoli jedniem /Prol. 3 ad Ps/).[10] Staročeské biblické předmluvy 2019, s. 271–275. Ze samotných změn vyplývá, že autor textu třetí redakce překlad Knihy žalmů neupravoval bez opory, ale revidoval jej podle neznámé latinské předlohy: text s ní důkladně srovnával a na výrazně odlišných místech znění podle latinské předlohy upravil.[11] Na základě autorova doslovu o překladu a pravopisu, který se dochoval v Bibli šafhauzské (3. čtvrtina 15. století) a v Bibli nymburské (1462), byl předlohou starší typ Vulgáty starý něco přes 320 let, tj. patrně z přelomu 11. a 12. století (Kyas 1997, s. 111).

Stejně jako v Bibli boskovické jsou začátky žalmů doplněny o překlady nadpisů, tzv. tituli.[12] V moderních vydáních žalmů jsou nadpisy zahrnuty do číslování veršů. Nadpis nebyl přeložen u 59. žalmu, u 66. žalmu přeložen byl (na rozdíl od žaltáře Bible boskovické, fol. 246rb, ve které se nachází třetí překlad žaltáře, a Bible cisterciácké (BiblCist),[13] New York, Pierpont Morgan Library, sign. MS M.752. fol. 224ra, variantním rukopisu třetiredakčního žaltáře). U žalmů, jejichž první verše nemají stejný charakter jako tituli, nadpisy nejsou doplňovány (např. Ps 2). Za Knihou žalmů nejsou obvyklé dodatky (tj. kantika, Te Deum a vyznání víry), jen odkazy na překlad chvalozpěvů v příslušných biblických knihách.

4. Popis jazyka

4.1 Pravopis

Písař Knihy žalmů v Bibli padeřovské psal diakritickým pravopisem s prvky spřežkového pravopisu, přičemž se snažil označovat i kvantitu. Nacházíme (slabě vyznačená) diakritická znaménka nad vokály: může se jednat o dlouhou čárku (např. welebí /velebí/ Ps 14,4), tečku (mladoſti /mladosti/ Ps 24,7) nebo ozdobně zahnutou, tzv. vlasovou čárku (např. miloſrdenſtuíe /milosrdenstvie/ Ps 16,7).[14] Srov. Daňhelka 1985, s. 293; Voleková 2018, s. 135. V několika případech je kvantita označena geminátami (např. nemiloſtiwij /nemilostiví/ Ps 1,4; kralowee /králové/ Ps 2,2).

Některé hlásky jsou zapisovány různými způsoby:

- hláska č je psána grafémem ċ (např. ċlouieċích /člověčích/ Ps 11,2), spřežkou cż (např. PRocż /Proč/ Ps 2,1), výjimečně spřežkou cz (např. acz /ač/ Ps 22,4) nebo grafémem c (obklicugij /obkličují/ Ps 3,7);

- hláska ř je psána grafémem ṙ (např. bṙicha /břicha/ Ps 21,11) nebo spřežkou rz (např. oltarz /oltář/ Ps 25,6, horzkoſti /hořkosti/ Ps 9,28);

- hláska š je psána grafémem ẛ (např. uẛima /ušima/ Ps 5,2), ojediněle grafémem ſ (např. myſlenij /myšlení/ Ps 5,11), na konci slova grafémem ṡ (zachowaṡ /zachováš/ Ps 11,8) či s (oſwiecuges /osvěcuješ/ Ps 17,29), zdvojené hlásky šš jsou značeny grafémy ẛẛ (např. naywyẛẛí /Najvyšší/ Ps 45,5);

- hláska ž je psána grafémem ż (např. muż /muž/ Ps 1,1) výjimečně grafémem z (např. rozmnozeni /rozmnoženi/ Ps 24,19). Zvláštním případem je zápis lexému množstvie: ve všech výskytech kromě případu ve verši Ps 5,11 je zde hláska ž zapsána grafémem z (např. mnozſtuie /množstvie/ Ps 30,20), přičemž hláska ž je zapisována grafémem z i ve variantním rukopisu Bible cisterciácké, kde je jinak důsledně zapisována diakritika.

Písařské zkratky se ve velkém množství objevují ve 135. žalmu; zde se v jednotlivých verších opakuje fráze neb na věky milosrdenstvie jeho. V žalmu jsou zkracovány různé segmenty této fráze (např. Ps 135,4 na milo; Ps 135,5 milo; Ps 135,9 na mi g; Ps 135,14 navieky mi g atd.).

4.2 Hláskosloví

V hláskoslovné rovině nacházíme provedené pravidelné změny, které byly většinou dokončeny v 14. století, jako je přehláska ’u > i (již Ps 36,25; i na některých místech, kde později došlo k návratu k původnímu stavu, tj. u 3. osoby sloves vzoru kupovati, např. naplnije Ps 102,5) nebo změna šč > šť (např. púšť Ps 106,35). V Bibli padeřovské se projevuje tendence ponechávat zápis jotace v krátkých slabikách, třebaže v době vzniku rukopisu bychom již mohli počítat se změnou ě > e (např. cěstu BiblPad × cestu BiblBosk Ps 1,6; posmievatiť sě BiblPad × posmievatiť se BiblBosk Ps 2,4; pravicě BiblPad × pravice BiblBosk Ps 44,5; všěcky BiblPad × všecky BiblBosk Ps 84,3; sěno BiblPad × seno BiblBosk Ps 103,14 atd.).

Diftongizace ó > uo se objevuje pouze v komponentu pól- (např. puolnoční Ps 88,13; puolnoci Ps 106,3). Diftongizace ú > ou v textu doložena není. Doklady na změnu ie > í jsou řídké (např. štípili Ps 106,37).

V souhláskových skupinách dochází k zjednodušování, např. dln > dn (Spravednosti Ps 18,9, nespravednosti Ps 57,3). Ojediněle dochází ke změně zdn > ždň (zanepráždněme Ps 94,2).

4.3 Morfologie

V Žaltáři Bible padeřovské nacházíme v několika případech doložen duál, obzvláště u posesivních zájmen kongruentních se substantivem denotujícím párovou lidskou končetinu (např. očí mú Ps 37,11, uši tvoji Ps 129,2), ale i např. u některých určitých slovesných tvarů (např. oči jeho na chudého hledíta Ps 9,30).

Dále se objevuje tendence užívání nominativních tvarů namísto vokativních (např. Chval, dušě má, pána Ps 102,1, srov. lat. Lauda, anima mea, Dominum), což můžeme považovat za syntaktickou odchylku.[15] Gebauer 1960, s. 205. Zároveň tento jev může souviset s tendencí Bible padeřovské poměrně pravidelně zapisovat jotaci v krátkých slabikách, a to v některých případech i nenáležitě (např. lučiště své jest natáhl a přihotovil je /gie rkp./ Ps 7,13).

Reflexivní posesivní zájmena se objevují jen ve 3. osobě singuláru (např. meč svój roztřásl jest Ps 7,13), duálu (např. v diele rukú svú popaden jest Ps 9,17) a plurálu (např. tuk svój zavřěli sú Ps 16,10). V 1. a 2. osobách se na místě, kde by bylo náležité reflexivní posesivum, objevuje posesivum prosté (např. pracoval sem … ve lkaní mém Ps 6,7 pro 1. os. sg.; povstaň, pane, v hněvu tvém Ps 7,7 pro 2. os. sg.; jazyk náš zvelebíme Ps 11,5 pro 1. os. pl.; otevřěte, kniežata, vrata vašě Ps 23,7 pro 2. os. pl.).[16] Lze očekávat, že podobnou tendenci by bylo možné pozorovat i u duálu, třebaže u něj nenacházíme dostačující počet dokladů (ale např. očima tvýma uznamenáš Ps 90,8).

U přepisu adjektivních tvarů se přikláníme ke složenému tvaru v případech, kdy jej takto zapsaný nacházíme v Bibli cisterciácké (např. usta … plná sú Ps 13,3).

Na určitých místech můžeme ve složených slovesných tvarech pozorovat absenci tvaru pomocného slovesa býti (např. neb učinil súd mój a při mú, seděl si na stolici Ps 9,5, kde je tato absence zřejmě vykompenzována jeho přítomností v následující větě).

4.4 Lexikum

Autor revize třetího překladu žalmů podnikal četné úpravy také na lexikální rovině. Jedná se např. výraz pán namísto hospodin (ten zůstal jen v ojedinělých případech, např. Ps 8,2); dále o úpravu méně obvyklých slov na běžnější výrazy (např. Ps 1,4: prach, kterýž smietá vietr BiblPad × prach, kterýž méce vietr BiblBosk; Ps 20,10: sžéře jě oheň BiblPad × slepce je oheň BiblBosk) a náhradu volnějších ekvivalentů přesnějším překladem (např. Ps 2,10: naučte sě BiblPad × z hlúposti vynděte BiblBosk za lat. ostendit nobis bona). Autor upravuje také nepřesnosti a chyby třetího překladu (např. Ps 5,11: hrob otevřený jest hrdlo jich BiblPad × hrob otevřený jest srdce jich BiblBosk za lat. sepulchrum patens est guttur eorum).

Co se týče pojmů, které jsou pro Knihu žalmů typické, lze říct, že Bible boskovická užívá v četných případech za latinský pojem několik synonym, zatímco Bible padeřovská se většinou již přiklání k jedinému (např. ecclesia – kostel, sbor BiblBosk × sbor BiblPad; scandalum – úraz, pohoršenie BiblBosk × pohoršenie BiblPad atd.).[17] Vintr 2012, s. 45–46.

K dalším systematickým změnám v lexiku patří např. překlad v bibli velmi frekventovaných obratů, a to in altum (Ps 7,8; 67,19; 74,6: u vysokost BiblBosk × u výsost BiblPad) a in aeternum (Ps 5,12; 9,6; 9,37; 11,8 aj.: věčně BiblBosk × na věky BiblPad), kde autor třetí redakce upravoval překlad podle toho, jak tyto obraty přeložil již v předcházejících biblických knihách.

Typickým jevem pro třetí redakci je podle Vladimíra Kyase překladový typ omnia – všěcky věci,[18] Kyas 1997, s. 103. kdy jsou latinská adjektiva plurálu neutra /omnia, mala, bona, mirabilia/ překládána pomocí nominální fráze se substantivem věci (např. ostendit nobis bona Ps 4,6: ukazuje nám dobré BiblBosk > ukazuje nám dobré věci BiblPad). Jedná se o systematickou, pravidelnou změnu revize třetího překladu žalmů.

4.5 Syntax

Slovosled třetiredakční úpravy Knihy žalmů zrcadlí slovosled latinský, čímž vznikl stylově příznakový text, např. umístěním slovesa na konec věty (Quis noster dominus est? Ps 11,5: Kto jest náš pán? BiblBosk > Kto náš pán jest? BiblPad) či přesunutím posesivního zájmena můj z antepozice do postpozice (filius meus es tu Ps 2,7: ty jsi mój syn BiblBosk > syn mój jsi ty BiblPad). Ve verši Ps 24,4 bylo réma výpovědi cěsty své umístěno z konce na začátek výpovědi, přesně podle latiny (vias tuas, Domine, demonstra mihi: ukaž mi, hospodine, cesty své BiblBosk > cěsty tvé, pane, ukaž mi BiblPad).

5. Ediční zásady

Celá bible je poměrně pečlivě zapsána jedním písařem. Emendujeme pouze zjevné písařské chyby, jako jsou vynechaná písmena a slova, či slova zapsána dvakrát. Na ojedinělé opravy provedené samotným písařem neupozorňujeme.[19] Pokud je v jednotlivostech nadepsána chybějící litera (např. povstaň] původně poſtan rkp., -w- nadepsáno jinou rukou Ps 7,7), opravujeme bez upozornění – není možné poznat, zda se jedná o jinou ruku, či ne. V poznámkách též nekomentujeme případy chybějící nebo nadbytečné diakritiky (např. neẛtieẛtie /neštěstie/ Ps 13,3, wżdam /vzdám/ Ps 143,9).

Vynechaný text oproti latinskému originálu doplňujeme podle Bible cisterciácké, nakolik je toto doplnění vzhledem ke kontextu možné, v poznámce pak připojujeme znění klementinské Vulgáty.[20] The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net/html/Ps.html; citován stav z 31. 1. 2021. Pokud chybí celá věta nebo celý verš, znění nedoplňujeme a vynechávku naznačujeme trojtečkou (…). Pokud text chybí i v Bibli cisterciácké, upozorňujeme na to, co má latinská předloha navíc, v poznámce (+ lat.). Jedná-li se však o text, který je vypuštěn i ve variantních latinských žalářích, tuto skutečnost uvádíme pouze v poznámce (+ lat., nemá var.). Dále upozorňujeme na přidaný text nemající oporu v klementinské Vulgátě (navíc oproti lat.), případně připojujeme variantní latinské znění daného místa (var.) podle několika zdrojů (v komentáři je nerozlišujeme): jedná se o Psalterium Gallicanum, Psalterium iuxta Hebraeos[21] Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, 1983, s. 770–955. a Psalterium Romanum[22] Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html; citován stav z 29. 3. 2022. a latinské znění Žaltáře wittenberského z poloviny 14. století.[23] Lutherstadt Wittenberg, Evangelisches Predigerseminar, sign. VI A 6. Ve zvláštních případech odkazujeme na znění latinského biblického komentáře Glossa ordinaria (citováno podle Glossae Scripturae Sacrae electronicae, Morard 2022) a latinského biblického slovníku Mammotrectus (citováno podle Johannes Marchesinus, Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470).

Čísla žalmů a veršů jsou uváděna podle klementinské Vulgáty. Tzv. tituli přepisujeme standardním písmem a pouze upozorňujeme na to, že jsou psány rubrikou. Čísla žalmů a jiné přídavky na konci verše klademe do závorek. Jako nadpisy značíme jen text psaný rubrikou, který netvoří tzv. tituli. Rezignujeme na vyznačení středověkého členění veršů, které je v rukopisu značeno velkými písmeny, ale které nezřídka neodpovídá dnešnímu veršovému dělení žalmů.

Literatura

Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, ed. Robert Weber et al., Stuttgart 1983.

The Clementine Vulgate Project, dostupné na WWW: http://vulsearch.sourceforge.net (citován stav z 31. 1. 2021).

Daňhelka, Jiří: Směrnice pro vydávání starších českých textů. In: Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301.

Kubík, Viktor: Bible táborského hejtmana Filipa z Padeřova a knižní malba husitské doby. Praha 2018.

Kyas, Vladimír: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha – Řím 1997.

Marchesinus, Johannes: Mammotrectus super Bibliam, Mainz: Peter Schöffer, 1470. Exemplář dostupný online: https://www.digitale-sammlungen.de/en/details/bsb00025833.

Morard, Martin (ed.): Biblia cum Glossa ordinaria, in: Glossae Scripturae Sacrae electronicae, IRHT-CNRS, 2022. Dostupné na WWW: https://gloss-e.irht.cnrs.fr/php/livres-liste.php?id=glo (citován stav z 1. 11. 2022).

Psalterium Romanum, dostupné na WWW: http://www.liberpsalmorum.info/Psalterium%20Romanum.html (citován stav z 29. 3. 2022).

Staročeské biblické předmluvy, Kateřina Voleková – Andrea Svobodová (eds.), Praha 2019.

Vintr, Josef: Staročeský žalm – dvousetleté hledání srozumitelnosti a poetičnosti, Listy filologické 135, 2012, s. 43–62.

Voleková, Kateřina: Znaménko rozlišovací a zdůrazňovací ve staročeských rukopisech, Slavia Occidentalis. Linguistica 75(1), 2018, s. 133–141.

V edici byla využita databáze Czech Medieval Sources online a data Vokabuláře webového, které poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná MŠMT ČR (projekt č. LM2018101).