moji proti mně přiblížili sú sě a stáli sú. A kteří podlé mne biechu, zdaleka sú stáli a násilé činiechu, kteříž hledáchu dušě mé. Ps37,13 A kteříž hledáchu zlých věcí proti mně, mluvili sú marnosti a lsti cělý den mysléchu. Ps37,14 Ale já jako hluchý neslyšiech a jakožto němý neotvieraje úst mých. Ps37,15 I učiněn jsem jako člověk neslyšě a nemaje v ustech svých otmlúvanie. Ps37,16 Neb v tobě, pane, úfal sem, ty uslyšíš mě, pane bože mój. Ps37,17 Neb sem řekl, aby sě někdy nevzradovali nade mnú nepřietelé moji, a když sě pohybují nohy mé, na mě sú veliké věci mluvili. Ps37,18 Neb já k bičování hotov jsem a bolest má před obličejem mým vždycky. Ps37,19 Neb nepravost mú zvěstovati budu a mysliti budu za hřiech mój. Ps37,20 Ale nepřietelé moji živi budú a potvrzeni jsú nade mnú a rozmnoženi jsú, kteří sú mne nenáviděli neprávě. Ps37,21 Kteříž odplacují zlé věci za dobré, utrháchu mně, neb následovách dobroty. Ps37,22 Neopúštěj mne, pane bože mój, neodstúpaj ote mne. Ps37,23 Přizři ku pomoci mé, pane bože spasenie mého.
Ps38,1 V skonánie. Piesen Davidova, skrzě Iditum, kantora svrchnieho (XXXVIII.). Ps38,2 Řekl sem: „Ostřiehati budu cěst mých, abych neshřěšil v jazyku mém. Položil sem ustóm mým stráž, když jest stál hřiešník proti mně.“ Ps38,3 Umlkl sem a ponížen jsem a mlčal sem ot dobrých věcí a bolest má obnovena jest. Ps38,4 Rozpálilo sě jest srdce mé ve mně a v přemyšlování mém zažže sě oheň. Ps38,5 Mluvil sem v jazyku mém: „Oznam mi, pane, konec mój, a počet dnóv mých který jest, abych věděl, co mi sě nedostává.“ Ps38,6 Aj, měrné položil si dni mé a podstata má jako nic před tebú. Avšak všěcka marnost, každý člověk živý. Ps38,7 Avšak v obrazě míjie člověk, ale i nadarmo mútí sě. Poklad shromažďuje a nevie, komu to sbierati bude. Ps38,8 A nynie které jest čekánie mé, však pán? A podstata má u tebe jest. Ps38,9 Ote všěch nepravostí mých vytrhni mě, v pohaněnie nemúdrému dal si mě. Ps38,10 Oněměl sem a neotevřěl sem úst mých, nebos ty učinil, Ps38,11 otejmi ote mne rány tvé. Ps38,12 Ot síly ruky tvé já zhynul sem v láních, pro nepravost tresktal si člověka. A zetletis kázal jako paúka duši jeho, ale však marně sě zamucuje každý člověk. Ps38,13 Uslyš modlitbu mú, pane, a prosbu mú, ušima přijmi slzy mé. Nemlč, neb jsem já příchozí u tebe a pútník jako všickni otcové moji. Ps38,14 Otpusť mi, abych sě otvlažil, prvé než bych otšel a viec nebudu.
Ps39,1 K vítězství. Chvála Davidova (žalm XXXIX.). Ps39,2 Čekaje čekal sem pána i přizřěl jest ke mně. Ps39,3 A uslyšal jest prosby mé a vyvedl jest mě z jezera psoty a z kalného bláta. I postavil jest na skále nohy mé a zpravil jest chody mé. Ps39,4 A vpustil jest v usta má piesničku novú, piesen bohu našemu. Uzřie mnozí a báti sě budú a úfati budú v hospodinu. Ps39,5 Blažený muž, jehož jest jméno božie naděje jeho a nepatřil jest na marnosti a na bláznovstvie falešná. Ps39,6 Mnohés ty učinil, pane bože mój, divy tvé a myšlením tvým nenie, kto by roven byl tobě. Zvěstoval sem a mluvil sem, rozmnožili sú sě nad počet. Ps39,7 Ofěry a oběti nechtěl si, ale uši dokonal si mi. Zápalné oběti a za hřiech nežádal si, Ps39,8 tehdy sem řekl: „Aj, přicháziemť.“ V hlavě knih psáno jest o mně, Ps39,9 abych učinil vóli tvú, bože mój, chtěl sem a zákon tvój prostřed srdcě mého. Ps39,10 Zvěstoval sem spravedlnost tvú v sboru velikém, aj, rtóm mým nezbráním, pane, ty vieš. Ps39,11 Spravedlivosti tvé nekryl sem v srdci mém, pravdu tvú a spasenie tvé pravil sem. Nekryl sem milosrdenstvie tvého a pravdy tvé ot sboru mnohého. Ps39,12 Ale ty, pane, nečiň daleko smilování tvých ote mne, milosrdenstvie tvé a pravda tvá vždy sú mě přijímaly. Ps39,13 Neb obklíčily sú mě zlé věci, jichžto nenie počtu, pochytily sú mě nepravosti mé a nemohl sem, abych viděl. Rozmnožily sú sě nad vlasy hlavy mé a srdce mé opustilo jest mě. Ps39,14 Zalib sě tobě, pane, aby mě zprostil, pane, ku pomoci mé přizři. Ps39,15 Pohaněni buďte a styďte sě spolu, kteříž hledají dušě mé, aby otjeli ji. Obráceni buďte zpět a styďte sě, kto chtie mně zlé věci. Ps39,16 Neste ihned pohaněnie své, kteříž dějí mně: „Haha, haha!“ Ps39,17 Radujte sě a veselte sě nad tebú všickni, kteříž hledají tebe, a řcěte vždycky: „Veleben buď pán,“ kteříž milují spasenie tvé. Ps39,18 Ale já jsem žebrák a chudý, pán péči má o mně. Pomocník mój a obráncě mój ty jsi, bože mój, nezmeškávaj.
Ps40,1 V skonání. Chvála Davidova (žalm XL.). Ps40,2 Blažený, kterýž rozumie nad potřebným a nad chudým, v den zlý vysvobodíť jej hospodin. Ps40,3 Pán zachovaj jej a obživ jej a blažena učiň jeho v zemi a nevydávaj jeho k vóli nepřátel jeho.
