nade mnú, pane, viz pokoru mú nad nepřátely mými, Ps9,15 jenž povyšuješ mne ot bran smrti, abych zvěstoval všěcky chvály tvé v branách dcery Sion. Ps9,16 Veseliti sě budu v spasení tvém. Uvázli sú pohané v záhubě, kterúž sú učinili, v osidle tomto, kteréž sú skryli, pochycena jest noha jich. Ps9,17 Poznán bude pán čině súdy, v diele rukú svú popaden jest hřiešník. Ps9,18 Obraťte sě hřiešníci do pekla, všickni lidé, kteříž zapomínají boha. Ps9,19 Neb ne do konce zapomenutie bude chudého, trpělivost chudých nezahyneť do koncě. Ps9,20 Povstaň, hospodine, ať sě neposílí člověk, buďte súzeni lidé před obličejem tvým. Ps9,21 Ustav, pane, práv vydavače nad nimi, aby věděli pohané, žeť lidé jsú. Ps9,22 I proč si, hospodine, otšel daleko, nevzezříš v potřebách, v zámutce? Ps9,23 Když pýchá nemilostivý, zapálen bývá chudý, popadeni bývají v radách, jimiž myslé. Ps9,24 Neb chválen bývá hřiešník v žádostech dušě své a nepravý dobrořečen bývá. Ps9,25 Rozdráždil jest hospodina hřiešník, podlé množstvie hněvu svého, nebude hledati. Ps9,26 Nenie boha před obličejem jeho, zprzněny jsú cěsty jeho v každý čas. Otjati bývají súdové tvoji od tváři jeho, všěm nepřátelóm svým panovati bude. Ps9,27 Neb řekl jest v srdci svém: „Nepohnu sě od národu do národu, bez zlého.“ Ps9,28 Jehožto usta zlořečenstvie plna jsú a hořkosti a lsti, pod jazykem jeho bolest a prácě. Ps9,29 Sedíť v zálohách s bohatými v tajniciech, aby zabil nevinného. Ps9,30 Oči jeho na chudého hledíta, zálohyť činí v skrytě jako lev v peleši své. Zálohyť činí, aby popadl chudého, popadáť chudého, kdyžť ho přitrhuje. Ps9,31 V osidle svém poníží jeho, nachýlíť sě a padneť, kdyžť panovati bude chudým. Ps9,32 Nebť jest řekl v srdci svém: „Zapomnělť jest bóh, otvracujeť tvář svú, aby neviděl do koncě.“ Ps9,33 Povstaň, pane bože, a povýšena buď ruka tvá, nezapomínaj chudých. Ps9,34 Proč jest rozdráždil nemilostivý boha? Neb jest řekl v srdci svém: „Nevzeptáť sě.“ Ps9,35 Vidíš, že ty práci a bolest znamenáš, aby jě vydal v rucě tvoji. Tobě zóstaven jest chudý, sirotku ty budeš pomocník. Ps9,36 Zetři rámě hřiešného a zlobivého, hledán bude hřiech jeho, a nebude nalezen. Ps9,37 Pán kralovati bude na věky i na věky věkóv, zhynete, pohané, z země jeho. Ps9,38 Žádost chudých uslyšal jest pán, připravenie srdcě jich slyšalo jest ucho tvé, Ps9,39 suď sirotku a pokornému, aby nepřičinil viece velebiti sě člověk na zemi.
Ps10,1 Žalm Davidóv (X.). Ps10,2 V pánu úfám, kterak diete duši mé: „Přebeř sě na horu jako vrabec?“ Ps10,3 Neb aj, hřiešníci natáhli sú lučiště, připravili sú střely své v túle, aby zastřelili ve tmě pravé srdcem, Ps10,4 neb které věci si dokonal, zkazili sú, ale spravedlivý co jest učinil? Ps10,5 Pán v chrámě svatém svém, pán v nebi stolicě jeho. Oči jeho na chudého patříta, viečci jeho tieží synóv lidských. Ps10,6 Pán otazuje spravedlivého i nemilostivého, ale ktož miluje nepravost, nenávidí dušě své. Ps10,7 Dští na hřiešné osidlo, oheň, síra a duch vlnobitie, diel kalicha jich. Ps10,8 Neb spravedlivý pán, spravedlivosti jest miloval, pravost viděl jest obličej jeho.
Ps11,1 Žalm Davidóv. Do koncě, o osmi strunách (XI.). Ps11,2 Spasena mě učiň, pane, neb sě nedostává svatého, neb sú sě umenšily pravdy ot synóv člověčích. Ps11,3 Marnosti mluvili sú jeden každý k bližniemu svému, rty lstivé, na srdci a srdcem mluvili sú. Ps11,4 Zatrať hospodin všeliké rty lstivé a jazyk velikomluvný. Ps11,5 Kteříž řekli sú: „Jazyk náš zvelebíme, rtové naši od nás jsú. Kto náš pán jest?“ Ps11,6 „Pro biedu nedostatečných a stonánie chudých nynie povstanu,“ die pán. „Položím v spasení, doúfalivě činiti budu v něm.“ Ps11,7 Výmluvnosti páně, výmluvnosti čisté, střiebro ohněm zkušené, zkušené ot země, pročistěné sedmkrát. Ps11,8 Ty, pane, zachováš nás a ostřežeš nás ot národu tohoto na věky. Ps11,9 V okolku nemilostiví chodie, podlé výsosti tvé rozmnožil si syny lidské.
Ps12,1 Do koncě. Chvála Davidova (XII.). Dokud, pane, zapomínáš mne do koncě, dokud otvracuješ tvář tvú ode mne? Ps12,2 Kterak dlúho položím rady v duši mé, bolest v srdci mém přes den? Ps12,3 Dokud povyšovati sě bude nepřietel mój nade mnú? Ps12,4 Vzezři, uslyš mě, pane bože mój. Osvět oči moji, abych nikdy neusnul v smrti, Ps12,5 aby někdy neřekl nepřietel mój: „Svítězil sem proti němu.“ Kteříž mútie mě, zveselé sě, pohnu li sě, Ps12,6 ale já sem v milosrdenství tvém úfal. Veselilo sě jest srdce mé v spasení tvém, zpievati budu hospodinu, kterýž jest dobré věci dal mně, a chválu vzdám jménu pána najvyššieho.
Ps13,1 Chvála Davidova (žalm XIII.). Řekl jest nemúdrý v srdci svém: „Nenieť boha.“ Porušeni jsú a ohyzdni učiněni jsú v pilnostech svých, nenie, kto by činil dobré, nenie až do jednoho. Ps13,2 Pán s nebe sezřěl jest na syny člověčie, aby viděl, jest li rozumný anebo hledaje boha. Ps13,3 Všickni sú sě uchýlili, spolu neužitečni učiněni jsú. Nenieť, kto by činil dobré, nenieť až do jednoho.
