[123v]číslo strany rukopisusvú na nebe. I přisáhl skrzě živého na věky, až do času a do časuov a do[boj]do] od polovice času. A když sě skoná rozběženie[bok]rozběženie] rozbyezyenye ruky lida svatého, skonají sě všě ty věci. Dn12,8 I slyšal[bol]slyšal] ſlaſſal sem a neurozuměl sem a řekl[bom]řekl] rzyekl sem: Pane muoj, co bude potom? Dn12,9 I vece: Jdi, Danieli, neb zavřěny sú a zapečetěny řěči až do času určeného. Dn12,10 Zvoleni budú a zběleni budú, jako oheň zkúšeni budú mnozí a neprávě budú činiti nepraví ani budú rozuměti všickni nepraví. Ale učení[bon]učení] vczyeny rozuměti budú Dn12,11 a od času, když odjata bude vesdajšie posvátná obět a položeno bude ohavenstvie v pustinu, dní tisíc dvě stě devadesát. Dn12,12 Blažený, jenžto čaká a přijde až k tisíci dnóm třem[boo]třem] trzyem stóm pěti a čtyřidceti. Dn12,13 Ale ty, Danieli, jdi k určenému času a[bop]určenému času a] vrczenemu a odpočineš, staneš v tvém losě v konání dní.
Dn13 Kapitola čtrnástá[boq]čtrnástá] cztrynaſtaa čte sě
Dn13,1 A bieše[bor]bieše] byeſſye muž, jenžto bydléše[bos]bydléše] bydleſſye v Babyloně, jmě jeho Joachim Dn13,2 i pojal ženu jmenem Susannu, dceru Elchiášovu, krásnú přieliš a bohobojnú. Dn13,3 Neb otec a mátě jejie, když sú byli spravedlní, přiučili[bot]přiučili] przyuuzyly sú dceru svú podlé zákona Mojžiešova. Dn13,4 A bieše[bou]bieše] byeſſye Joachim bohatý velmi a jmějieše[bov]jmějieše] gmyegyeſſye sad jablkový bliz podlé svého domu. I scházěli sě k němu Židé proto, ež všěch poctivější byl. Dn13,5 I ustavena sta dva z starších súdcema toho léta, o nížto jest mluvil hospodin, ež vyšla jest nepravost z Babylona od starších súdcí, jimžto sě zdáše[bow]zdáše] zdaſſye, by vládli nad lidmi. Dn13,6 Ta za obyčěj chodiešta do domu Joachimova a přichodiechu k nima všickni, ješto sě súdiechu. Dn13,7 A když sě lid vrátil po poledni, chodieše[box]chodieše] chodyeſſye Zuzanna v jablečném sadě mužě svého, Dn13,8 a vídášta ji starosty na všaký den vchozijíc a chodiece[boy]chodiece] chodyeczye i zajžiesta sě k jejie požádaní. Dn13,9 I odvrátila sta smysl svuoj a svoji oči uhnula, abyšta neviděla nebe ani na spravedlné súdy pomněla, Dn13,10 a oba po jejie[boz]jejie] gyegye milování túžiešta a nepověděla sta sobě spolu túženie[bpa]túženie] tuzyenye svého, Dn13,11 neb sě stydiešta sobě pověděti požádanie svého, chtiece s ní ležěti. Dn13,12 I hledala sta toho na však den snažnějie, abyšta ji[259]přeškrtnuto: wydyela vídala. I vece jeden k druhému: Dn13,13 Poďvě domuov, neb čas oběda jest. Vyšedše[bpb]Vyšedše] wyſſedſſye i rozešla sě. Dn13,14 A když sta sě vrátila, sešla sta sě spolu i ztázala sta na sobě spolu příčiny, točíš jich[260]přeškrtnuto: zado
