[125r]číslo strany rukopisumluviece k sobě. Tehda on vece: Pod trnkú. Dn13,55 I vece Daniel: Naprosto si selhal v svú hlavu. Neb aj toť anděl boží vzem[bqa]vzem] wzyem otsúzenie ot něho, rozetne tě napoly. Dn13,56 A popustiv jeho[bqb]jeho] gyeho kázal přijíti jinému i řekl[bqc]řekl] rzyekl jemu[bqd]jemu] gyemu: Plémě kanaanské a ne judské, krása tě jest[bqe]jest] gyeſt omýlila a požádanie přěvrátilo srdce tvé. Dn13,57 Tak sta činila dcerám izrahelským a ony, bojiece sě, mluvily sú. Ale dcera judská nepřětrpěla jest vašě nepravosti. Dn13,58 Protož již pověz mi, pod kterým si jě[bqf]jě] gy stromem zastihl, k sobě mluviece. Tehda on vece: Pod slívú. Dn13,59 I vece jemu Daniel: Naprosto selhal si i ty také v svú hlavu. Neboť čeká anděl boží majě meč, aby tě napoly přěťal a zabil vy. Dn13,60 V ta doba zavolal jest vešken zbor velikým hlasem a poděkovali sú hospodinu, jenž zproščije, naději jmajíce v sě. Dn13,61 I povstali sú proti[265]přeškrtnuto: dy dvěma súdcoma, a uhádal jě jest byl, ež sú z svých úst lživé pověděli svědečstvie. I učinili sú jima, jakož sta byla zlé učinila proti svéj bližniej, Dn13,62 aby učinili podlé zákona Mojžiešova, i zabili sú jě. A zproščena[bqg]zproščena] zproſſczyena jest krev nevinná a toho dne[266]přeškrtnuto: Al Dn13,63 a Elchiáš a žena jeho chválili[bqh]chválili] chwaly sú boha za svú dceru Susannu s Joachim, s jejie[bqi]jejie] gyegye mužem, a se vší rodinú, neb nýnie nalezena do nie šeřědná věc.
Kapitola patnádstá
Dn13,65 Zatiem král Astryges přiložen jest k svým otcóm, točíš umřěl. I přijal Syrus Perský královstvie jeho. Dn14,1 A bieše[bqj]bieše] byeſſye Daniel vlášční milostník králóv[267]přeškrtnuto: aczten a ctěn nade všecky jeho přátely. Dn14,2 A bieše[bqk]bieše] byeſſye modla jmenem Bél v Babyloně a stravováchu jí na všaký den běli dvanádste úřitných měr a ovec čtyřidceti a vína šest čbernic. Dn14,3 A klanieše[bql]klanieše] klanyeſſye sě jéj král a chodieše[bqm]chodieše] chodyeſſye na všaký den modlit sě jiej. Ale Daniel modléše[bqn]modléše] modleſſye sě[268]přeškrtnuto: we svému bohu. I vece jemu král: Proč sě nemodlíš Bélovi modle? Dn14,4 Tehda on odpověděv jemu vece: Neb sě neklaněji modlám rukú učiněnú, ale živému bohu, jenžto jest učinil nebe a zemi a jmá moc všelikého živého stvořenie[bqo]stvořenie] ſtworzyenye. Dn14,5 I vece jemu král: Nezdá sě tobě, by Bél byl živý, čili nevídáš, kak mnoho pie a jie na však den? Dn14,6 I vece Daniel, zasměv sě: Nebluď, králi, neb tento vnitř[269]přeškrtnuto: hnyewywy hliněný jest a vně
