v stavu nevinnosti. Ale když usnul, to jest když k hříchu přivolil, přišla voda pýchy i lakomství a pojala ten jistý špalek i s penězi, až i sem i tam v neustavičnosti plaval z jednoho hříchu do druhého. Jako Jeremiáš v svém Pláči dí: „Hříchu dopustil se Jeruzalem, proto neustavičen sem učiněn.“ A netoliko z hříchu do hříchu, ale z nesmrtedlnosti do smrtedlnosti. Potom lakomec procítiv hledal špalku, to jest Adam v svém potu chleba dobývaje, hledal nevinnosti, jíž nemohl nalézti. Ale kovář, jenž ten jistý špalek i s penězi nalezl, jest náš milý Pán Ježíš Kristus, o němž David dí: „Ty si skoval denici s sluncem.“ Ale poklad nalezl, když nám svú svatú krví z svého svatého těla nebeské království otevřel. Tří pecenci mohú znamenati tři rozdíly lidské: První, v němžto bíchu umrlčí kosti, jsú mocní tohoto světa, to jest pyšní a hrdí, jenž kakžkoli někdy dobré skutky činí, a však ti jistí skutkové sú suší, neb nemají milosti k Bohu ani k svému bližnímu. Druhý pecnec, v němžto prst bíše, znamenává mudrce toho světa, jenž sú plni země, to jest zemských smyslóv, jako svatý Pavel dí. Třetí pecnec, v němžto peniezi bíchu, jsú dobří křesťané, sprostní a pokorní, jenž se Boha bojí, v nichžto ctnosti přebývají, jakž sú svatý křest přijeli a nebo potom svaté pokání, ač sú po křtu hřešili. O nichž svatý Matěj dí: „Blahoslavení chudí duchem, nebo jich jest království nebeské, jehožto nebeského etc.cizojazyčný text“
O jednom, jenž sobě tři přítele učinil
Bíše některaký král, jenž toliko jednoho syna mějíše, jehož velmi milováše. Ten jistý syn, uzřev svój čas, přistúpil k otci i jal se prositi, aby jej v jízdu odpustil, najvíce proto, aby sobě přátel dobyl. Uslyšav král, vece k němu: „Mněť se tvój úmysl velmě dobře líbí, ale hlédaj, by darmo nepracoval!“ Váživ se toho, jede předce. I jezdil po rozličných zemiech plných sedm let, domóv se nevrátiv. A když se dokonalo sedm let, vrátil se k svému otci. Uzřev jej otec, vzradoval se velmi, i vece k němu: „Milý synu, pověz mi, mnoho li přátel máš?“ Vece syn k němu: „Tři přítele mám: prvního více než sám se miluji, druhého tolikéž jako sám se, třetího méně nežli sám se a málo sem proň učinil.“ Vece k němu král: „Milý synu, dobře jest přátely
