v druhý prsti, v třetí vložil všecky peníze, kteréž bíše vyrúbal z špalka. Nazajtří, zavolav k sobě lakomce, i řekl jemu: „Aj, toť sem kúpil tyto tři pecence k našemu obědu; vybeřiž sobě z těch tří, který chceš, a jáť sobě druhý schovám a žena má z dětmi třetí.“ Tedy lakomec, vzev každý pecnec zvláště v svú ruku, jal se jeho vážiti, který by byl z nich vážnější, až i ten vzel, kterýž bíše pln prsti, najvětčí z nich. Také jal se jeho vážiti, jako prvních dvú. A když se jemu zdál najvážnější, zvolil jej sobě. Vece jemu kovář: „Milý, ještě jednú i druhé vybeř sobě, aby nebyl zklamán.“ A tak že do třetice vybíral a vždy ten sobě ostavil. Uzřev to kovář, že nemúdře vybral, druhý pecnec sobě i své ženě i z dětmi zachoval.
Najmilejší! Tento lakomec jest otec náš Adam, jemož nemohl stačiti vešken ráj, kromě jednoho dřeva maje všecko pod sebú. Jako David dí: „Všecko si podvrhl pod nohy jeho.“ Ale nechtě na tom dosti mieti, chtěl jako některakým bohem býti, své ženě k libosti, když jabko jedl. Protož veliký poklad mějíše v špalku, to jest v svém těle, kdež mnoho ctností měl v stavu nevinnosti. Ale když usnul, to jest když k hříchu přivolil, přišla voda pýchy i lakomství a pojala ten jistý špalek i s penězi, až i sem i tam v neustavičnosti plaval z jednoho hříchu do druhého. Jako Jeremiáš v svém Pláči dí: „Hříchu dopustil se Jeruzalem, proto neustavičen sem učiněn.“ A netoliko z hříchu do hříchu, ale z nesmrtedlnosti do smrtedlnosti. Potom lakomec procítiv hledal špalku, to jest Adam v svém potu chleba dobývaje, hledal nevinnosti, jíž nemohl nalézti. Ale kovář, jenž ten jistý špalek i s penězi nalezl, jest náš milý Pán Ježíš Kristus, o němž David dí: „Ty si skoval denici s sluncem.“ Ale poklad nalezl, když nám svú svatú krví z svého svatého těla nebeské království otevřel. Tří pecenci mohú znamenati tři rozdíly lidské: První, v němžto bíchu umrlčí kosti, jsú mocní tohoto světa, to jest pyšní a hrdí, jenž kakžkoli někdy dobré skutky činí, a však ti jistí skutkové sú suší, neb nemají milosti k Bohu ani k svému bližnímu. Druhý pecnec, v němžto prst bíše, znamenává mudrce toho světa, jenž sú plni země, to jest zemských smyslóv, jako svatý Pavel dí. Třetí pecnec,
