nemoci uzdravuje kromě malomocenství. A že ty si mój prvorozený syn, tobě oddávám to dřevo, k němuž všecko to, což jest pod zemí i nad zemí.“ I vece král: „Zavolaj druhého bratra svého!“ A když přišel, vece král jemu: „Milý, ty syn mój milý druhý, tobě odkazuji toho dřeva dlúhost a širokost.“ A řekl to, vece k němu: „Zavolaj třetího bratra svého!“ Když přišel, vece k němu král: „Ty si mój syn najmlasší. Tobě odkazuji suché i syrové.“ Tedy on jako jiná dva bratry vece: „Král nebeský račť odplatiti.“ A tak ten král ihned potom svú duši pustil a počestně jest pochován, jakož na krále sluší.
Když se to všecko skona, prvorozený syn uvázal se v dřevo, jako by samého jeho bylo. Uslyšav to druhý bratr, vece k němu: „Kterým právem v to dřevo se uvázal?“ Tedy on vece: „Pravým dědictvem; nebo dal mi na tom dřevě, což jest pod zemí i nad zemí. Protož všecko dřevo držím i držeti míním.“ Tedy druhý bratr vece: „Ne, otec mój dal mi na tom dřevě dlúhost, širokost i hlubokost, to jest v kořeni, v prostředce i na vrchu; a protož pravým právem mé jest dřevo.“ Tedy najmlazší, uslyšev to i tyto řeči od dvú bratrú, vece jima: „Milí, kterým právem vy dva uvazujete se v to dřevo? Však otec mój dal mi na tom dřevě to všecko, což s něho jest suché i syrové? Protož mé jest tak jako vaše. Ale slyšte mě, milí bratří, aby krik mezi námi nebyl, protože sme bratří. Poďme k králi, jenž k nám k súsedství příleží, a kterakž nás ten král rozsúdí, uslyše naše pře, mějmež na tom dosti.“ Vecesta oba: „Ano na tom dosti, a dobrá rada.“ A když přišli před krále, každý svú při pověděl podlé otcova rozkázaní, tak jako jest svrchu psáno. Tedy král přeslyšav jich pře, řekl k prvorozenému: „Milý, ty chceš najlepší právo mieti na tom dřevě, protož musíš najprvé krev púštěti.“ A zavolav púštědlníka, kázal jemu z pravé ruky krev púštěti. A učiniv to, otázal všech, kde by jich otec pochován byl. A uptav se, kázal tělo vykopati a jednu kost z jeho těla vyníti a opět zase pochovati. A když se to stalo, povolav sluh svých, vece jim: „Vezměte kost toho krále mrtvého a v krev tohoto syna prvorozeného omočte, jakž najlép móžte. Potom na slunce i na povětří vyložte, ať by krev přischla k té jisté kosti. A když krev k té jisté kosti přischne, vezmúce kost, umýtež vodú.“
