nic odpověděti, věčný život bude mieti. Prvá pravda jest, aby řekl: „Já sem zlý člověk a mnohými hříchy z své mladosti obtížen.“ Druhá pravda jest, aby měl na hříchy žalost a k tomu velikú tesknost, že s’ kdy Pána Boha rozhněval pro svú nestatečnost. A z toho má mieti zkrúšení srdečné, svatú zpověd a dosti učinění. Třetí pravda, by jich jednú odbyl, aby se nikdy v ně nenavracoval zase s onú cizoložnicí, jížto bylo řečeno od Pána Jezukrista: „Jdi a neroď více hřešiti!“ A tak věčného života dojdeš.
Otozias král tak řečený měl tři syny, kteréž velmi milováše. Ten jistý král ustavičnú válku vede proti králi ejipskému a všecko, což měl, na tu válku naložil kromě jediného stromu nebo dřeva. A to dřevo mějíše takovú moc, jenž každý nemocný, [kterýž]text doplněný editorem[26]doplněno podle rkp. GestaB z toho dřeva jedl ovoce, zdraví přijal, kromě malomocného. Ale když ten jistý král až na smrt nemocen byl, zavolal svého prvorozeného syna a řka: „Tak sem velmě tě i tvé bratry miloval, že sem všecko, což sem měl, pro vás ustavičnú válkú utratil, kromě toho dřeva, jenž všecky nemoci uzdravuje kromě malomocenství. A že ty si mój prvorozený syn, tobě oddávám to dřevo, k němuž všecko to, což jest pod zemí i nad zemí.“ I vece král: „Zavolaj druhého bratra svého!“ A když přišel, vece král jemu: „Milý, ty syn mój milý druhý, tobě odkazuji toho dřeva dlúhost a širokost.“ A řekl to, vece k němu: „Zavolaj třetího bratra svého!“ Když přišel, vece k němu král: „Ty si mój syn najmlasší. Tobě odkazuji suché i syrové.“ Tedy on jako jiná dva bratry vece: „Král nebeský račť odplatiti.“ A tak ten král ihned potom svú duši pustil a počestně jest pochován, jakož na krále sluší.
Když se to všecko skona, prvorozený syn uvázal se v dřevo, jako by samého jeho bylo. Uslyšav to druhý bratr, vece k němu: „Kterým právem v to dřevo se uvázal?“ Tedy on vece: „Pravým dědictvem; nebo dal mi na tom dřevě, což jest pod zemí i nad zemí. Protož všecko dřevo držím i držeti míním.“ Tedy druhý bratr vece: „Ne, otec mój dal mi na tom dřevě dlúhost, širokost i hlubokost, to jest v kořeni, v prostředce i na vrchu; a protož pravým právem mé jest dřevo.“ Tedy najmlazší, uslyšev to i tyto řeči od dvú bratrú, vece jima: „Milí, kterým právem vy dva
