miloval, že s nebes na zemi ráčil sstúpiti a ďábla okovati. Druhé, že bratr i krev naše jest a za nás ráčil hořkú smrt trpěti. Protož tvrdú naději na každý den máme jemu obětovati, svatému Duchu. Neb on láska i milost Boha Otce i Syna jest, a skrze jeho milost k Bohu i k lidem nalézti i mieti móžem. A to tré budem li z čistého srdce obětovati, bez pochybení toto tré obdržíme: Najprvé od Boha Otce zlato, totižto poklad cností, jimižto mohli bychom tělo i duši zpravovati a proti ďáblu i světu i také tělu svému statečně bojovati i je konečně přemoci a tím se Bohu slíbiti, a skrze to věčný život mieti. Druhé od Boha Syna pušku s mirrú, totižto čisté srdce a svědomí očištěný skrze mirru pokání. Nebo on nám čisté pokání ukázal, když pro nás pro hříšné na svém kříži trpěl. Jako svatý Petr dí: „Najmilejší! Kristus za nás trpěl jest, nám příklad ostavil, abychom následovali šlépějí jeho.“ Třetí od Ducha svatého pušku kadidla, totižto milost jeho, abychom byli nábožni, plni milosti, aby nám ta milost hříchy naše přikryla a potom do věčné radosti dovedla. Amen.
Rozpráví mistr veliký Valerius, že Longus některaký césař za zákon ustavil, aby ktožkoli panně čest její odjal nasilím, aby obú očí zbaven byl. Přihodilo se, že syn jeho dceři jedné vdovy násilím čest odjal. Ale mátě té jisté děvečky proti císařovi běžala a řkúc: „Ó milý pane i císaři žádný! Zákon, kterýž s’ ustavil, rač naplniti pro milost boží. Ej, syn tvój dceru vzchopiv, násilím ji poddávil.“ Uslyšav to král, přikázal, aby obě oči syna jeho byle vyvrženě. Tedy knížata a páni uslyšavše to, sebrali se k králi a řekli jemu: „Ó milý pane i císaři žádný! Toliko jediného syna máš, jenž má děditi po tobě. Byla by škoda všemu království, že by císaře slepého měli po tvé smrti. Rač toho nečiniti.“ Tedy řekl césař: „Zda toho nevíte, že sem já ten zákon ustavil? Byla by má veliká hanba, bych já ten zákon pro svého syna zrušil. Ale poněvadž mój syn ze všech proti tomu zákonu učinil, kterak toho zákona milost obdrží?“ Tedy mudrci vecechu: „Pane milý, my jedním hlasem prosíme, aby se tím o svého syna nepokúšel.“ Uslyšav to král, přemožen sa jich prozbú i řekl: „Najmilejší i moji věrní! Poněvadž se vám to zdá nepodobné, abych obě
