pravím vám, vzaliť sú otplatu svú.“ Pátý, jenž hltavě své údy žráše, znamenává ty všecky, jenž dobrým kazatelóm nebo jiným dobrým křesťanóm, jenž sú údové Kristovi, utrhá a nikdy toho utrhání nepřestane.
Král dánský tři krále, jenž Kristovi obět učinili, u veliké poctivosti mějíše. A z toho jev na Rýn do Kolína, tu kdež jich těla odpočívala, tři koruny zlaté králové královým řádem udělané obětoval, a nadto tudiež v Kolíně chudým napřed mnoho rozdal pro Buoh a potom ke cti těm třem svatým králóm. Ale některé noci, když se byl domóv zase vrátil a na svém loži spě odpočíval, viděl ve snách dříve řečené krále tři svaté, tři koruny, jimž byl obětoval, na hlavách svých nesúce, s velikým světlem i jasností k sobě jdúce. A uslyšav každého zvláště, an k němu mluví řka. První, totižto starší, řekl k němu: „Ó bratře mój, sčastně s’ přijel, ale sčastněji do svého domu se navrátíš.“ Druhý řekl: „Víru si ukázal, ale když dokonáš třimezcítma let, na věky s námi budeš kralovati.“ Opět prvý řekl, dav jemu pušku plnú zlata: „Vezmi poklad múdrosti, jížto lid tobě poddaný spravedlivě súditi budeš. Nebo čest krále každého súd miluje.“ Druhý dal jemu pušku s mirrú a řka: „Vezmi mirru pokání hříchóv, jichžto hnutí tělesná neslušná umoříš. Neb ten král dobře kraluje, kterýž, najprv sám se dobře zpravuje, kraluje.“ Třetí dal jemu pušku plnú kadidla a řka: „Vezmi kadidlo náboženství a slitování, jímžto chudé těšiti budeš. Nebo jakožto ruože zelinu obvlažuje, aby rostla, tak almužna z náboženství každého, netoliko krále, ale každého člověka zdvihne do nebeského království.“
Najmilejší! Král tento dánský móž řečen býti každý dobrý člověk, jenž dlužen jest, aby obětoval tři zlaté koruny třem králóm, to jest Bohu Otci i Synu i svatému Duchu. Bohu Otci má obětovati korunu víry, že mocný jest. Nebo není dobré mocnému zrušiti víry, aby se jemu pronevěřil. Nebo mocný móž tě poddáviti i zkaziti. Tuto korunu, totižto víru, na křtu slíbil navrátiti tiem, když s’ odříkal se ďábla i vší pýchy jeho. Druhú korunu máš obětovati, totižto silnú naději k Synu božímu, že múdrý jest a za nás trpěl. Protož naději svú máme veň nad jiné položiti pro mnohú příčinu: Najprvé, že nás tak velice
