Jezukrista milého, kamž se koli obrátí.“ Uslyšav to žák […]text doplněný editorem[23]chybějící text, vždycky bratra svého všeho málo nebo jako nic umění nepočítáše. Protož ižádný učený života nebo dobrých mravóv nezamítaj. Zajisté ižádný člověk neví, jest li nenávisti božské hoden čili milosti. Nebo cožkoli lidé činí, úmysl jich všecky súdí.
Čte se v knihách o mluvení svatého Petra ku Pánu Ježíšovi, kdež dí: „Věděl sem kdys pět mužóv, kteréžto někteří lidé za blázny měli: Prvého sem viděl, an jí piesek morský tak chtivě, až mu s obú stranú ven se sypáše. Jiného sem viděl, an stáše nad jamú síry a smoly plnú, z nížto smrad netrpělivý vycházéše. Třetího sem viděl v horúcí peci ležíce, kterémužto tak veliká horkost stačiti nemohla, nebo chvátáše jiskry, jenž z peci létáchu. Čtvrtého sem viděl, jenž na výsosti chrámu sedíše, aby vítr lapal, a vždy usta otvieral, aby každý člověk jej viděl s otevřenými usty. Pátého sem viděl, jenž vždy své ruce i noze, a což mohl doséci usty svými, hltavě žráše.“
Najmilejší! Skrze prvého muže, jenž písek morský jedíše, móžem znamenati lakomého, jako múdrý Šalomún die: „Jeden jest a druhého nemá, avšak dělati nepřestane ani pomyslí, by řekl: Dělám, nevím, komu se dostane.“ Příklad o onom bohatci, kterýžto řekl: „Zbořím stodoly své a větčí učiním. A tak všecko, což mi se obrodí, svezu. A dím duši své: Duše má, máš mnoho dobrého položeno na mnohá léta; odpočívaj, jez, pí a hoduj.“ Ale řekl jemu Buoh: „Blázne, noci duši tvú vezmú od tebe, ale co s’ připravil, čí bude?“ Takť jest, ktož zboží shromazdí a není v Boze bohat. O druhém, ješto stál nad jamú, ten se přirovnává k smilníku a k lakomému, o nichž svatý Pavel dí: „Ale nyní i pláče dím z těch, jenž sú nepřietelé kříže Kristova, jichžto konec záhuba a jichžto břicho buoh jest.“ Také oheň a síra často nápoj jich bude u věčném zatracení. Třetí, jenž v horúcí peci ležíše, znamenává ty, jenž po cti stojí a nad jiné zbožím nebo urozením se velebí, chudé lúpí. O nichž Písmo dí: „Zda s’ nevzel základu bratra tvého bez vinny a nahé lúpil?“ Čtvrtý, jenž seděl na výsosti chrámu, znamenává všecky ty, jenž cožkoli dobrého činí, marné chlúby v tom hledají, jakožto všickni pokrytci. O nichž čtení dí: „Všecko to, což činí, proto činí, aby od lidí byli viděni. Věru,
