pánu svému dosti učinil, má jíti pěš i na koni: pěš zemské věci a minulé potlačuje, jízden nebeských věcí ze všeho srdce žádaje a v nich se kochaje. Psa také svého na pravici za přítele svého najvětšího s sebú má nésti, totižto anjela svého nebo pastýře svého, buď kazatel nebo zpovědlník, jenž duše jeho má stříci, jehož nejednú, ale mnohokrát kakžkoli nožem svých hříchóv ucho obřezuje, avšak k němu vždy se navrátí, jeho tajnosti ižádnému nezjevuje a v jeho prospěchu vždy se raduje. Také má držeti herce, to čilé dietě milé v svém lóně, totiž svědomí, nevinnost svrchované pokory, kteréžto svědomí bude li dobře zpravováno, dušička se každého velmě utěší. A ženu na levici za nepřítele nevěrného šest s sebú má vésti, totižto rozkoš těla anebo lest ďábelskú anebo svět, jenž tajnost každého člověka před čeledí královú na smrt pronášie, totižto před říší nebeskú. Tehdy hodně taký člověk bude v své múdrosti chválen, jenž takým lstem uměl z boží pomocí odolati, tajně zabiv své tele, totižto své tělo rozumně moře, posty, modlitbami, jiným utrápením je v Kristovi pochoval a naposledy konečnú milost Kristovi k věčnému králi přivázán na věky.
Biešta dva bratry, jeden žák a druhý lajk nebo neučený. A ta oba přijata sta v zákon do jednoho kláštera. Ale když žák svój čas strávil v zpievaní, v čtení, v písmě i v rozličném skládaní, událo se jednú, že otázal svého bratra neučeného, kterak by svój čas strávil, když písma neumí. Tehdy on jemu odpověděl: „Dávno sem se tří liter naučil, kteréž na každý den v svém srdci přemietám. Z nichžto prvá jest černá, druhá červená a třetí stkvúcí.“ Tedy žák tázal, kteraká by jména byla těch liter. A on odpovědě: „Prvá litera jest pamět i vzpomínaní hříchóv mých, jenž jako černi sú a těžci a mé srdce mútí, a k tomu zpomínaní tmy pekelné a hrozné. Druhá litera jest červená, to jest pamět róžená krve mého Spasitele a Stvořitele, Pána Jezukrista, jenž na svatém kříži za mne hříšného hubeného pěti potoky z svého svatého těla ráčil hojně proliti, ne naší zásluhú, ale z svého velikého milosrdenství. Třetí litera jest stkvúcí, totižto žádost nebeské radosti i té vší říše nebeské, jenž v bílém rúše následují Beránka, našeho Pána
