jenž se věrně po svú rukú obchodí. Nebo každý věrný křesťan na každý den dlužen jest otci svému, totižto Bohu, Otci nebeskému, dáti dva peníze, totižto milost a počest. Milost, že nás tak miloval, že za nás Syna svého jedinkého na zemi ráčil poslati a hanebnú smrtí sníti. Čest nebo všecko dobré od něho pochází a bez něho nic dobrého nemóžem učiniti. Také dvú peněz máme synu svému pójčiti. A kdež jest ten? Zajisté o němž Izaiáš prorok dí: „Dietě se nám narodilo a Syn boží jest nám dán.“ Ale kterakých jemu máme peněz pójčiti? Zajisté dvú peněz na každý den, totižto dobrú vuoli i dobrý skutek, dokudž sme živi. A když ochudnem, to jest v súdný den, když nazi se postavíme a nic s sebú nenesúce, jedno své skutky a hříchy, tedy on vrátí nám ta dva peníze u věčném životě. Jakož jest psáno: „Stokrát více vezmete a věčným životem vlásti budete.“ Také dva peníze ztracujem, kteréž na svú ženu nakládáme, totiž na své tělo, jenž se vždy protiví naší duši. Ta dva peníze sta zlá vóle a zlý skutek, jemuž tělo hoduje. A za to mnoho máme zde trpěti i na onom světě. Také dva peníze na každý den na se nakládáme a k svéj potřebě utracujem, totižto ač milujem Boha nade všecko stvoření a svého bližního jako sami se. Protož budeme li tyto peníze tak obracovati, bez pochybení přijdem do nebeského království.
O zloději
Denagarius tak řečený césař toho času, když kraloval, ustavil za zákon, aby ktožkoli s kterúžkoli vinú když by jat byl a před súdci přiveden a uměl tři pravdy pověděti tak jistě, že by ižádný proti tomu nemohl odpověděti, by pravé nebyly, by nejvíc závinu měl, aby při životě ostal se vším dědičstvím.
Přihodilo se, že některaký rytíř proti císaři vstal a mnoho zlého v jeho panství učinil, netoliko by zlodějsky a násilím bral, ale i lidi rozličně hubil. Tu pak popravce císařóv jej jal a svázaného před súdci přivedl. Ale když den přišel, súdce řekl k němu: „Milý, víš li ustavení zákona?“ Vece: „Vím, pane; tři pravdy musím pověděti, ač chci smrti ujíti.“ Vece k němu súdce: „Brzo ustavení zákona naplň, anebo dnes budeš odpraven na šibenici.“ Tedy on vece: „Pane súdce, kaž všem mlčeti!“ A když se to stalo, vece: „Aj, pane, toť jest prvá pravda,
