jistému slúpu přišli a úmysl králóv zjevili, odpověděl jim slúp: „Zdvihněte oči svoji a vizte, coť jest psáno na mém čele.“ Tedy oni, když sú zdvihli oči svoji, na čele toho jistého slúpa viděli sú psáno: „Časové se mění a lidé se horší. Ktož bude chtieti pravdu praviti, musí své hlavy pod kladivo nasaditi. Jděte a svému pánu povězte, co ste viděli a čtli.“ Tedy poslové odešli a to všecko na císaře vznesli. Když to césař uslyšel, přikázal dvanácti rytířóm, aby se v odění připravili a k tomu jistému slúpu šli, a učinil li by kto co proti tomu slúpu, svížíc jemu ruce i noze, před císaře jej přivedli. Rytíři tam šli, od císaře toho slúpu pozdravili řkúce, že císař toho žádá, aby na ty žaloval, ktož sú proti zákonu učinili, a na ty, jenž jemu hrozí, ižádného se neboje.“ Vece k němu ten slúp: „Vezměte Foku, kováře tohoto města, tenť jest, jenž nikdy zákona nedrží, a ještě mně hrozí.“ Tedy oni ihned toho jistého kováře jali a jej před císaře přivedli. Uzřev jej císař i vece k němu: „Co jest, jenž o tobě slyším? Proč ty ode mne vydaného zákona nedržíš?“ Odpovědě on: „Pane, zákona toho já nemohu držeti, nebo na každý den musím osm peněz mieti a těch bez diela nevím, kde vzéti.“ Vece jemu césař: „I čemuť jest těch osm peněz?“ Vece jemu kovář: „Na každý den v roce dlužen sem dva penieze dáti, dvú pójčiti, dva ztratiti a dva zachovati.“ Vece jemu césař: „Pověz mi rozumně o těch penězích.“ Vece on: „Pane mój, rač slyšeti! Dva peníze dlužen sem dáti mému otci za to, že mě jest choval z mé mladosti a na mě dělal, a již ochudl a nemóž dělati. A tak rozum mój mě k tomu vede, abych jemu v jeho chudobě pomáhal. A protož na každý den musím dva peníze mieti, abych jemu dal na jeho potřebě. Druhých dvú peněz pójčím synu mému, jenž do školy chodí, aby, když by dorostl a v učení prospěl, choval mě v mé núzi jako otce svého, ač by mi se událo ochudnúti. Třetí dva peníze na každý den ztratím, totiž že na svú ženu nakládám jako na zlú horu, ana mi vždy protivna, svú vóli majíci; protož což na ni naložím jako na