[29v]číslo strany rukopisupravím vám, vzaliť sú otplatu svú.“ Pátý, jenž hltavě své údy žráše, znamenává ty všecky, jenž dobrým kazatelóm nebo jiným dobrým křesťanóm, jenž sú údové Kristovi, utrhá a nikdy toho utrhání nepřestane.
Král dánský tři krále, jenž Kristovi obět učinili, u veliké poctivosti mějíše. A z toho jev na Rýn do Kolína, tu kdež jich těla odpočívala, tři koruny zlaté králové královým řádem udělané obětoval, a nadto tudiež[au]tudiež] tudez v Kolíně chudým napřed mnoho rozdal pro Buoh a potom ke cti těm třem svatým králóm. Ale některé noci, když se byl domóv zase vrátil a na svém loži spě odpočíval, viděl ve snách dříve řečené krále tři svaté, tři koruny, jimž byl obětoval, na hlavách svých nesúce, s velikým světlem i jasností k sobě jdúce. A uslyšav každého zvláště, an k němu mluví řka. První, totižto starší, řekl k němu: „Ó bratře mój, sčastně s’ přijel, ale sčastněji do svého domu se navrátíš.“ Druhý řekl: „Víru si ukázal, ale když dokonáš třimezcítma let, na věky s námi budeš kralovati.“ Opět prvý řekl, dav jemu pušku plnú zlata: „Vezmi poklad múdrosti, jížto lid tobě pod[30r]číslo strany rukopisudaný spravedlivě súditi budeš. Nebo čest krále každého súd miluje.“ Druhý dal jemu pušku s mirrú a řka: „Vezmi mirru pokání hříchóv, jichžto hnutí tělesná neslušná umoříš. Neb ten král dobře kraluje, kterýž, najprv sám se dobře zpravuje, kraluje.“ Třetí dal jemu pušku plnú kadidla a řka: „Vezmi kadidlo náboženství a slitování, jímžto chudé těšiti budeš. Nebo jakožto ruože zelinu obvlažuje, aby rostla, tak almužna z náboženství každého, netoliko krále, ale každého člověka zdvihne do nebeského království.“
Najmilejší! Král tento dánský móž řečen býti každý dobrý člověk, jenž[av]jenž] gez dlužen jest, aby obětoval tři zlaté koruny třem králóm, to jest Bohu Otci i Synu i svatému Duchu. Bohu Otci má obětovati korunu víry, že mocný jest. Nebo není dobré mocnému zrušiti víry, aby se jemu pronevěřil. Nebo mocný móž tě poddáviti i zkaziti. Tuto korunu, totižto víru, na křtu slíbil navrátiti tiem, když s’ odříkal se ďábla i vší pýchy jeho. Druhú korunu máš obětovati, totižto silnú naději k Synu božímu, že múdrý jest a za nás trpěl. Protož naději svú máme veň nad jiné položiti pro mnohú příčinu: Najprvé, že nás tak velice
