[81v]číslo strany rukopisunikté do sebe neúfal, vida, ano svatý Petr, starosta apoštolský, pohýřil. A také proto, aby sě nikté nerozpakoval, vida, ano také svatý Petr po takém hřieše nebeského královstvie klíčníkem učiněn. Ač tak člověk učiní, jakžto svatý Petr učinil, rozpomanuv sě, že shřěšil, i zaplakal, srdečně želejě. A netolik tehdy, ale i potom často, když kokot pějíc uslyšieše, tak inhed vzdechna zaplakáše, želejě shřešenie.

V tom časě zavázachu židé Ježíšovi rúchú jeho svatú tvář a dávajíc mu políčky i zášijky, naň krkajíc, jeho tázáchu: „Pohodni, kto je[z]je] gie ten, jenžto tě tepe,“ i jinak ho rozličně trýzniechu. Tehda [82r]číslo strany rukopisuKaifáš přede všemi vece: „Zaklínaji tě skrze boha živého, pověz nám, ty li jsi Syn boží?“ K tomu Ježíš vece: „Tys řekl a od toho času uzříte syna člověčieho, an sedí na pravici u boha Otcě, blíže sě k vám v nebeských oblaciech.“ To Kaifáš uslyšav, rúcho na sobě rozdřev i promluvi hněvivým hlasem a řka k židóm: „Co sě vám zdá do zlého člověka tohoto?“ Odpověděchu všichni židé a řkúc: „Duostojen jest ohavnéj smrti.“ V tu dobu Ježíšovi jeho svatú tvář zeplvachu, potupnými slovy hanějíce a v jeho svatú hlavu tepúce. Tu praví Bernhart: „Ó, milý Ježíši, tvář tvú přepoctivú, v nižto anděli žádají hlédati, hanebně plijíc os[82v]číslo strany rukopisukvrnili, hřiešnýma rukama bili, tvář tvú svatú na smiech zavázali, a jakž nejhanebnějí mohli, všicku noc tvój svatý život trýznili.“

Nazajtřie na pátek ráno ku Pilátovi veden, jenžto pohan bieše a vším krajem[aa]krajem] kragiem jeruzalémským od ciesaře vládnieše. Tu ze dvojie věci naň žalováchu. Najprvé, že zapověděl dan dáti ciesařovi, a to proto, aby se Pilát vzdráždil[ab]vzdráždil] wdrazdyl protiv němu, neb úředník ciesařuov bieše. Druhé žalováchu, by sě králem činil, a v tom sě ciesařovi protivil. To Pilát uslyšav, prvé žaloby netbal, neb bieše Ježíšovu řeč i odpověd slyšal: „Dajte, což jest ciesařovo, ciesařovi.“ Tu praví svatý Krisostomus: „Slyšte, knížata, ježto svět sudíte,