chýliti k večeru i přistúpili sú XII a řekli sú jemu: „Pusť zástupy, ať jdú do kaštelóv a do vsí, ješto příležie, ať se obrátie a naleznú sobě pokrmóv, nebo sme tuto na pustém miestě.“ L9,13 I vece k nim: „Vy dajte jim jiesti.“ A oni vecechu: „Nejsú nám viece jedné pět chlebóv a dvě rybě, leč bychom šli i kúpili pokrmu na tento vešken zástup.“ L9,14 A biechu bezmála pět tisícóv mužóv. I vece k učedlníkóm svým: „Kažte se jim ssaditi [jako na kvasu po pětidsát]text doplněný editorem[263]jako na kvasu po pětidsát] per convivia quinquagenos lat..“ L9,15 [A tak učinichu i kázachu sě zsaditi všem.]text doplněný editorem[264]A tak učinichu i kázachu sě zsaditi všem] Et ita fecerunt : et discumbere fecerunt omnes lat. L9,16 A vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzezřev v nebe, i požehna jich i zláma i rozda učedlníkóm svým, aby kladli před zástupy. L9,17 I jedli sú všichni i nasyceni sú. A zdviženo jest, co jim zbylo, drobtóv košóv XII.
L9,18 I stalo se jest, když sám bieše modle se, biechu s ním i učedlníci. I otáza jich řka: „Kým mě řkú, bych byl, zástupové?“ L9,19 A oni otpověděvše, řekli sú: „Jiní Janem Křtitelem, jiní Eliášem a jiní, že prorok jeden z dřevních vstal.“ L9,20 I vece jim: „A vy kým mě býti diete?“ Otpovědě Šimon Petr, vece: „Krista božieho.“ L9,21 Tehdy on jim zlav, přikáza, aby nižádnému nepravili to, L9,22 řka, že musí syn člověka mnohé trpěti a potupen býti ot starších i ot kniežat kněžských i od mudrákóv a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 I pravieše ke všem: „Chce li kto přijíti ke mně, zapři sám sebe a vezmi svój kříž každý den a následuj mne. L9,24 Neb kto bude chtieti duši svú spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož ztratí duši svú pro mě, spasenu učiní ji. L9,25 Nebo co prospěšno jest člověku, by vešken svět získal, a sám se zatratí a škodu sobě učiní? L9,26 Nebo ktož se bude mnú styděti i mú řečí, tiem se syn člověka styděti bude, když příde v oslavnosti své i otcově [i]text doplněný editorem[270]i] et lat. svatých andělóv. L9,27 Neboť pravi vám věrně, jsúť někteří tuto, zde stojiece, jenž neokusie smrti, doniž neuzřie králevstvie božieho.“
L9,28 I stalo se jest po těch sloviech jakžto osmý den, i pojem Petra a Jana a Jakuba, vstúpi na horu, aby se modlil. L9,29 I učiněna jest, když se modléše, tvář jeho jinaká, oděv jeho bielý, stkvúcí. L9,30 A aj, dva muže mluviechu s ním. A ta biešta Mojžieš a Eliáš, L9,31 viděna v slavnosti, i praviechu vystúpenie jeho, kteréž mějieše doplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr, a ješto s ním biechu, obtieženi biechu snem. A procítivše viděli oslavenstvie jeho a dva muže, ješto stáchu s ním. L9,33 I stalo se jest, když otjidechu ot něho, vece Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobře jest nám [tuto]text doplněný editorem[274]tuto] hic lat. býti. A učiníme tuto tři stanoviště: tobě jedno a Mojžiešovi jedno a Eliášovi jedno,“ nevěda, co by řekl. L9,34 A když on to mluvieše, učiněn jest oblak a zastieni je i vzbáchu sě. A když oni vcháziechu v oblak, L9,35 a hlas stal se jest z oblaku řka: „To jest syn mój milý, v němž mi se jest dobře slíbilo, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když ten hlas dějieše se, nalezen by Ježíš sám. A oni mlčiechu a nižádnému nepraviechu v těch dnech ničehož z těch věcí, které sú viděli.
L9,37 Pak se jest stalo druhý den, když sstúpichu s hory, potka je mnohý zástup. L9,38 A aj, muž z zástupa zvola řka: „Mistře, prosím tebe, vzezři na syna mého, neb jediný mi jest, L9,39 a aj, duch popadne jej a inhed vzkřičí a tepe jím o zemi a trhá jím a sliní a jedvy otejde trhaje jím. L9,40 I prosil sem učedlníkóv tvých, aby jej vyvrhli, [a]text doplněný editorem[278]a] et lat. nemohli sú.“ L9,41 A otpověděv Ježíš, vece: „Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu u vás a trpěti vás budu? Přiveď sem syna svého.“ L9,42 A když přistúpi, udeři jím diábel a je se jím sápati. L9,43 A vzla Ježíš duchu nečistému a uzdravi dietě a navráti je otci jeho.
L9,44 I lečechu se všickni velikosti božie a všichni se diviechu ve všech věcech, kteréž činieše. Vece učedlníkóm svým: „Položte vy v srdcích vašich řeči tyto, neb budúcie věc jest, aby syn člověka zrazen byl v ruce lidské.“ L9,45 A oni nerozumiechu tomu slovu a bieše zastřěno před nimi, aby jemu nerozuměli. I bojiechu se otázati jeho o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by jich byl větčí. L9,47 A Ježíš vida jich myšlenie, popad děťátko, postavi je podlé sebe L9,48 i vece jim: „Kto kolivěk přijme děťátko toto ve jméno mé, mě přijme.
