[A2v]číslo strany rukopisumuoj nyní přijel s císařem z lovu. A provodivše císaře na palác i navrátil se domuov a nyní sedí za stolem a jí. Avšak[8]Avšak: A wſſak proto puojdu a opovím tebe pánu mému.“ I šel vrátný a pověděl pánu svému řka: „Jest tam před hradem jakýs nahý člověk a praví se býti Joviánem císařem. A kázal Vám, abyšte mu roucho, ‹začátek komentované pasáževeč by›konec komentované pasáže[9]več by: wečby se oblekl, přinesli.“ Tehdy rytíř kázal ho před sebe pustiti. A nepoznal ho v ničemž i řekl jemu: „Kdož jsi ty?“ Kterýžto odpověděl řka: „Já jsem Jovián císař a tebe jsem pasoval na rytířstvo v ty a v ty časy.“ Řekl jemu rytíř: „Ó bezectný chlape, kdes tu smělost vzal, že se císařem[10]císařem: Cýſařē nazýváš? Pán můj císař nyní přijel s svými rytíři na palác a já jsem také s nim byl. A protož, žes jsi se císařem směl jmenovati, bez pomsty nebudeš.“ I kázal ho nemilostivě ubiti a sehnati. A když byl s hradu sehnán, zplakal velmi žalostivě řka: „Milý Bože, i kterak jest to, že mne[a]mne] mnee tento rytíř nepoznal?“

I řekl sám v sobě takto: „Jest tuto nedaleko jedno kníže, ten jest rada[11]rada: Radda má zvláštní. Puojdu k němu, neb vím, žeť mne on i rouchem i koněm opatří.“ A když při[A3r]číslo strany rukopisušel k zámku toho knížete, potloukl na vrata. Tehdy když vrátný uzřel nahého člověka, řekl jemu: „Kdo jsi ty a kterak jsi tak náh?“ On jemu odpověděl: „Pověz pánu tvému knížeti, že jsem já Jovián císař, že jsem roucho ‹začátek komentované pasážez příhody›konec komentované pasáže[12]z příhody: zpřjhody ztratil. A protož sem k němu přišel, aby mne v mé potřebě rouchem opatřil.“ Tehdy vrátný šel k knížeti a pověděl jemu, že jest u brány jeden nahý člověk a ten se praví císařem býti. Řeklo kníže: „Pusť ho sem, ať vidíme, kdo jest.“ ‹začátek komentované pasážeA když›konec komentované pasáže[13]A když: Akdyž ho přivedl vrátný před kníže, kníže pohleděv naň i nepoznal ho v ničemž. I řekl k němu: „Kdo jsi ty?“ On odpověděl: „Já jsem císař Jovián a toběť jsem knížectví[14]knížectví: Knijžetſtwij dopomohl. A tys má zvláštní rada.“ Řeklo kníže: „Blazníš, bídníče. A proto, žes se směl císařem jmenovati…“ Kázal ho do žaláře[15]žaláře: Zialaře uvrci a za několiko dní seděl v žaláři a nic mu jísti nedávali. A když ho z žaláře vytáhli, i kázal ho kníže ukrutně třmi kyjmi bíti a s hradu sehnati. Tehdy když byl tak velmi ubitý, řekl: „Bědaž mně! Co učiním? Již jsem na posměch všemu lidu. Puojduť na svuoj palác a snad mne mojí