toho[196r]číslo strany rukopisuto božieho viděnie. A tak Michal anjel drže metlu v ruce své, udeřil vodu, kteráž teče z ráje, i zmrzla jest a přešel sem. A uvedl mě jest do přiebytka mého zase, odkud mě jest byl zval. Protož slyš, Sete, synu muoj, tyto věci a jiná mnohá tajemstvie božie, která sú mi zjevena a která jsem skrze dřevo poznal, ale nerozuměl sem těch věcí na světě.“

A když jest bylo Adamovi devět set let a XXXII létě, věda, že již konec bude jeho života, svolal jest před se všechny syny i dcery své, aby s nimi pomluvil a jim požehnánie dal, prvé než by umřel.

I sebrali jsú se před něho, tu kdež se pánu bohu klaněli na zemi, a otázachu jeho, proč by je svolal a proč by ležel v loži svém, jsa tak smuten. Odpověděl Adam: „Zle se trápím bolestí velikú.“ Ale oni tomu nerozuměli, co by pravil. Tehdy Set řekl k němu: [196v]číslo strany rukopisu„Otče milý, snad z toho ovoce, které s’ jedl v ráji, jsi nemocen. Chceš li, ať puojdu k vratóm rajským s velikú pokorú a positi budu pána boha, aby skrze anjela svého dal mi ovocé[7]ovocé: owoczee rajského, kteréhož snaď[8]snaď: ſnaď žádáš okusiti.“ Odpověděl Adam: „Synu muoj, nežádámť ovoce rajského, ale bolest mám velikú na těle svém.“ Řekl jest Set: „Co jest to bolest, otče mój, my nevieme. Prosíme, netaj toho před námi.“

Řekl jest Adam: „Slyšte mne, synové[9]synové: ſynowee moji. Když jest pán buoh stvořil mne i matku vaši, postavil nás v ráji. A dal nám ze všelikého dřeva ovoce požívati, kromě dřeva uměnie dobrého i zlého, kteréž uprostřed ráje stojí, abychme z něho ovoce nejedli. To zapověděl nám pán buoh. A dal nám dva anjely k ostřiehaní. Pak jednu chvíli, když jsú andělé[10]andělé: andielee vstúpili před tvář boží, aby se kla[197r]číslo strany rukopisuněli, tehdy hnedky přišel jest nepřietel náš ďábel, když andělóv s námi nebylo. I svedl jest matku vaši od božieho přikázanie, aby jedla ovoce neslušné[11]neslušné: neſluſſnee a od pána boha zapověděné[12]zapověděné: zapowieḋenee. A ona jedla jest a mne[13]mne: mne také dala. A hnedky se jest pán buoh na nás rozhněval. I řekl nám: ‚Aj, že ste přestúpili mé přikázanie, uvedu na vaše tělo sedmdesáte ran rozličných nemocí a bolestí, od hlavy počna až do nehtuov noh vašich, a budete bolest jmieti ve všech údech vašich.‘ A proto tyto bolesti a nemoci pán buoh na mě poslal i na všecko pokolenie mé.“

A když to řekl Adam, hnedky ho napadla veliká bolest. A volaje velikým hlasem, řekl jest: „Co já sobě, nešťastný člověk, v těchto mých velikých bolestech učiním?“ A když jest jeho Eva viděla, an tak velmi křičí bolestí, i počela plakati řkúce: „Pane