pro[191v]číslo strany rukopisutivíš? A co jest tobě tvá zlost pomocná? A zdali sme tě zbavili tvé slávy, kterú jsi v nebi měl? Však s’ se sám toho pro pýchu zbavil. I co se protivíš nám, nepřieteli náš nemilostivý a závistivý až do smrti?“
Tehdy ďábel lkaje řekl jest Adamovi: „Ó Adame, věz to, že všecka nepřiezeň má a závist a bolest od tebe jest, neb pro tebe sem vyhnán z slávy mé, kterúž jsem v nebi měl. Neb když si ty stvořen, já sem od tváři boží zahnán a od tovařistva anjelského odlúčen. Neb když buoh vdmul ducha života v tě a učiněna jest tvář tvá a podobenstvie tvé k obličeji a podobenství božiemu a přivedl tě jest Michal a kázal se tobě klaněti před boží tváří, zavolavše všechny anjely, řekl jest jim: ‚Klanějte obrazu božiemu, jakož jest přikázal pán buoh.‘ A ten Michal najprvé se tobě klaněl a mne také [192r]číslo strany rukopisuzavolal, bych se tobě klaněl. Ale já sem řekl: ‚Nebudu se klaněti horšiemu, než sem sám, a poslednějšiemu sebe, neb já sem prvé stvořen, než jest člověk učiněn. A tak podobnějie jest, by se mi on klaněl.‘ I uzřevše to mnozí jiní andělé, nechtěli se také tobě klaněti. I řekl jest opiet Michal: ‚Klaněj se obrazu božiemu. Pakli toho neučiníš, pán buoh se na tě rozhněvá.‘ A já sem odpověděl: ‚Bude-li se na mě hněvati pán buoh, jáť postavím stolici svú v nebi a budu roven najvyššiemu.‘ I rozhněval se jest na mě pán buoh, i vystrčil mě s anděly mými z slávy mé. A tak pro tvú příčinu, Adame, vyhnáni sme na zemi a na tento svět z našich přiebytkuov. A hnedky učiněni sme žalostiví, neb sme oblúpeni z veliké slávy, radosti a rozkoši. A proto sem lstivě zklamal ženu tvú, aby ty také proto byl vyhnán z rozko[192v]číslo strany rukopisušného miesta mé radosti, jakož i já vyhnán sem z slávy své.“
Uslyšavše to Adam od ďábla, zvolal jest pláčem velikým řka: „Pane bože muoj, v rukú tvých jest život muoj. Prosím tebe, aby tento protivník a nepřietel muoj, kterýž hledá duše mé zatratiti, zdálil se ote mne[5]nejisté čtení zkratky. A daj mi slávu jeho, kterúž jest ztratil.“ A hnedky utekl jest ďábel, ale Adam trval jest XLVII dní v pokání u vodě jordanské.
Nebo když sú Adam a Eva shřešili[6]shřešili: ſhřeſſili a vyhnáni od anděla z ráje, tehdy volal jest Adam k pánu bohu, prose milosti a smilovánie od něho. I dán jest jemu i Evě oděv z listu fíkového k přikrytí těla jeho. A tu jemu také pán buoh slíbil v poslednie časy světa dáti oleje milosrdenstvie, to jest syna svého na tento svět poslati, aby pokolenie lidské vykúpil, kteréžto Adam přestúpením byl jest zatratil. A tak Adam
