Od léta Páně 823., to jest od založení Prahy Staré, když se kníže Vojen pro množství obyvatelův a tíseň položení Malé Strany měšťanuom na druhou stranu stěhovati a tam domy sobě stavěti rozkázal, sám také ohradu zdí městských a příkopů, počav od jednoho konce řeky až k druhému, vyměřoval, až do léta 1316., kteréhožto roku dvěma ohni domácíma, ve dvanácti dnech vyšlýma, Větší Praha všecka vyhořela a jako popelem lehla, tak, že domu celého téměř žádného nezůstalo, nachází se 493 léta, to jest pět set toliko bez sedmi.

Od korunování prvního krále Vratislava, při kterémž mu s Moravou Slézko, také Lužice a Polsko od císaře přidáno, až do připojení téhož knížetství slezského k České koruně na věčné časy vyšlo dvě stě a padesáte let. Nebo toho roku 1337. Vratislavští králi Janovi člověčenství slibovali a po nich též jiná knížata činili a král Jan smluvou od titule Království polského upustil. Od toho času nyní také ten týž termin a počet let vychází, pročež slušně se nějakého pokušení a proměny obávati. Léta Páně 1254. Rakušané poddali se Čechuom a za kníže vzali sobě Přemysla, krále Václavova I. syna, kterýž sobě Markétu, dědičku jejich, za ženu pojal. Od toho času až do léta 1503., kteréhož se narodil arcikníže Ferdinand, na nějž a s nim na dům rakouský Království české zase připadlo, také vyběhlo půl třetího sta let.

Od smrti knížete Břetislava, po němž správu země české ujav syn jeho Spytihněv, hned s počátku svého knížetství všecky Němce z Čech do třetího dne vypověděl a mezi jinými ani mateře své Jitky, že Němkyně byla, v zemi strpěti nechtěl, až do zamordování v Olomuci krále Václava mladého, na němž přestal rod knížat a králů českých přirozených, od Přemysla a Libuše pošlých, a země česká dostala se v moc Němcům, to jest od léta Páně 1056. až do léta 1306., vyšla polovice terminu pěti set let, totiž dvě stě a padesá[pG4v]číslo strany rukopisute