Iu[pF3r]číslo strany rukopisubilliuscizojazyčný text vedl válku s Vanniem králem, kteréhož Drususcizojazyčný text ustanovil nad těmi Šváby, kteříž okolo Dunaje se osadili a tam nadile s králem Marobudem před tyranstvím Katvaldovým, aneb za nim, vytáhli, nadile s Katvaldem z těchto zemí vyhnáni byli. Přemohl tak Iubilliuscizojazyčný text Vannia tyrana, a zahnav ho, zemi dal dvěma ujcům jeho, Vandovi a Sidovi, kteříž ji mezi sebe, i bez dovolení Římanův, rozdělili a mocně drželi. Z nichžto Sido potom Vespazianovi k císařství platně posloužil, když mu proti Vitelliovi na retuňk přitáhl, a s svým lidem na špicu bojuje, k vítězství dopomohl.

Okolo léta Páně 106. kraloval v této zemi nad Markomanny a Šváby král Farabertuscizojazyčný text a málo před tim nad Vandaly a Srby okolo Labe Vitislav (Vitislauscizojazyčný text), kteréžto jméno české jest a znamená slávu Víta. Nebo staří slovanští národové mezi jinými bohy měli také Víta a modle jeho, kterouž Svatovitem nazývali, největší čest činili. Odkudž i podnes Čechové, chtějíce někomu šťastný příchod vinšovati, vítají ho: Vítej, vítej, říkajíce, jako by mu zdraví a dobrého štěstí od Svatovita žádali. Pročež i sv. Václav, kníže české, aby předky náše od toho pověrného modlářství hned brzo s počátku přijatého náboženství křesťanského tim snáze odvedl, dosáhv od císaře Oty svatého Víta mučedlníka svátostí, kostel ve jménu jeho na Hradě pražském postavil a za dědice aneb patrona Čechům ho vysadil. O tom obšírně vypsal Dubraviuscizojazyčný text v 1. knize své kroniky české.

Léta Páně 168. Markomanni z Čech a Moravy vyzdvihše se vpadli do Rakous a do Uher a tam svedše bitvu s římským vojskem, porazili je a nejvyššího hejtmana římského Marcum Vindicemcizojazyčný text zamordovali. Římané tak se toho velmi ulekli, že ihned všecka svá vojska odevšad strhli a jiné války, jakž mohli, spokojili. Císař Marcus Antoninuscizojazyčný text sám osobně proti Markomannům se strojil a s nim bratr jeho Lucius Antoninus Verus Commoduscizojazyčný text. Ale za příčinou velikého moru,