ny[pH1v]číslo strany rukopisunější velikomocný císař Rudolf, král a pán náš nejmilostivější, jest již sedmý v počtu císař římský z králů českých. Nachází se i to, že v těch pěti stech letech až do našeho věku několikráte stala se proměna v rodu královském tak, že z šesti rozdílných rodův králové v Čechách panovali.

Z prvního rodu domácího a vlastně českého, kterýž vzal svůj původ od Přemysla, stadického oráče, a Libuše, Sibyly české, dcery Krokovy, bylo králuov slavných sedm, totižto Vratislav, kterýž nejprv, jakž dotčeno, koruny Čechům dobyl. Vladislav I., kterýž po 66 letech královské důstojenství v Čechách obnovil a místo černého orla lva bílého Čechům zjednal. Přemysl aneb Otagar I., ten spuosobil Čechům svobodu, aby sobě sami krále voliti mohli; neb před tim z císařského dobrodiní krále brali. Václav Otagar jednooký I. Přemysl aneb Otagar II., kterýž v boji proti císaři Rudolfovi zahynul. Václav II. svatý a Václav III., nekorunovaný proto, že sotva devět měsícův kraloval (ačkoliv mezi tim po Vratislavovi a Vladislavovi i knížata zemi spravovali, kteříž titule a jména královského z jakýchžkoli příčin neužívali). Ten rod od korunování prvního krále Vratislava až do léta 1306., kteréhožto roku král Václav III. od nějakého Kunrada z Potenštejna v Olomuci zrádně zabit, trval posloupně dvě stě a dvadceti: ale od Přemysla a Libuše šest set šedesáte a sedm let. Tehdáž se naplnilo Přemyslovo proroctví, že rod jeho toho času přestane, když vnuk děda svého pomstí. Nebo dřéve dvou let po tom, to jest léta 1308., Jan, Rudolfa, knížete švábského, syn a krále Přemysla Otakara II. po dceři Anéžce vnuk, zabil strejce svého císaře Albrechta, syna císaře Rudolfa Prvního, kterýž děda jeho Přemysla bojem přemohl a zamordoval.

Z druhého rodu knížat korytanských kraloval jediný toliko, Jindřich, kníže z Korytan a hrabě z Tyrolu. Volen byl ovšem od některých stavuov, a zvláště od Pražan, protože