[pG3v]číslo strany rukopisudo smrti mistra Jana z Rokycan, kterýž také rád chtěl býti arcibiskupem pražským pod obojí a za toho se tituloval, ačkoliv k dokonalému utvrzení nikdá nepřišel, takměř úplně nacházím pět set let. Nebo Dětmar umřel léta Páně 969., Rokycána pak 1471.

Od zvelebení Starého Města pražského a osvobození domův i gruntův městských od knížete Křezomysla, aby jedenkaždý z měšťanův pražských domu a dědin svých i všeho statku svobodně netoliko do smrti své užíval, ale i dědicům svým zanechati, aneb komuž by mu se líbilo, dáti, prodati a odkázati mohl, však bez újmy šosovního platu, kterýž knížeti náležel: od té tedy milosti Pražanům dané, to jest od léta 849., až do vysazení Nového Města pražského vedlé práv a svobod Staré Prahy a založení městských zdí okolo téhož města skrze císaře Karla IIII., to jest do léta Páně 1348., přeběhlo téměř úplně pět set let. Císař pak Karel netoliko Křezomysla v tom následoval, že Prahu nad jiné miloval, ale i příkladem králův franských, při jejichžto dvoře zmládi odchován[l]odchován] odchowáu byl, města všelijak zvelebiti, svobodami obdařiti a duochody zbohatiti hleděl; znaje to, že síla království a země jest při městech a že se k nim a ku pokladuom jejich králové v čas nuzné potřeby jako do vlastní komory své uteci mohou. Opět od vyhoření domácím ohněm Menšího Města pražského za krále Václava léta Páně 1291. aneb, jakž Sylviuscizojazyčný text položil, 90., kteréhožto roku saracenové odjali křesťanuom město v Syrí Ptolemaiscizojazyčný text řečené, až do léta 1541., to jest do shoření Hradu pražského a většího dílu Malé Strany, polovice pěti set let, to jest dvě stě a padesáte zauplna. Obojím ohněm Praha velikou škodu vzala: ale jeden z nich štědrostí a milostí svou král Václav vynahradil, když měšťany, aby se tim ochotněji zase stavěli, všech platův a daní osvobodil; druhý skrze bedlivou péči a náklad slavné paměti císaře Ferdinanda při stavení a obnovení Hradu pražského téměř lidem již v zapomenutí přišel.