padesá[pG4v]číslo strany rukopisute let úplně. Tehdáž se Němci zase valně v Čechách rozmohli, netoliko za Jindřicha Korytanského, kterýž, co na něm bylo, rád by byl Čechy vyhladil a Němce na jich místa posadil, ale i za krále Jana z Lucemburku a císaře Karla, syna jeho; nebo i ti náramně fedrovali a milovali Němce a mimo to, že jim obydlí v zemi přáli, časem i k ouřaduom zemským a městským je připouštěli.

Od smrti královny Jitky, císaře Rudolfa dcery a krále Václava II. manželky, až do smrti královny Anny, to jest od léta 1297. až do 1547,. úplně 250 let. Obě ty pobožné a svaté královny s velikým hořem Čechové oplakali; nebo opravdové byly Estery a matky národu českého, a jakož na synu Jitky přestal rod český a země tato znamenitých těžkostí pocítila, tak po smrti králové Anny Království české těžký pád vzalo.

Od zahynutí krále Přemysla Otagara, kteréhož císař Rudolf První z domu rakouského v bitvě léta Páně 1278. porazil, až do nešťastného a žalostivého zahynutí krále Ludvíka u Mogáče, to jest do léta 1526., počítá se dvě stě a padesáte let toliko bez dvou. Král Otagar padl skrze zradu svých hejtmanů, a zvláště nějakého Miloty z Dědic, a Polákův: krále Ludvíka uherští hejtmané zavedli a jistě zradou aneb všetečností svou Turkům co na masné krámy vystrčili. Srovnává se i čas smrti jednoho jako druhého: obá téhož měsíce srpna zahynuli, Otagar na den sv. Rufa, kterýžto den potom Čechové za nešťastný sobě pokládali, protože i král Jan toho dne v Frankrejchu, i král Václav III. v Olomuci zamordován. Ludvík, utíkaje z bitvy, utonul v bahně třetího dne po sv. Rufu, v němž se památka děje sv. Jana Křtitele stětí. Císař Rudolf litoval krále Otagara a nebyl smrti jeho vděčen, jakož pak svým o tom poručil, aby ho živili. Litoval i císař turecký Soliman Ludvíka, že tak bídně zahynul, a pověděl, že ne pro to do Uher přitáhl, aby Lud[pH1r]číslo strany rukopisuvíkovi